Skautské středisko Tangram Luže

Okresní závody světlušek a vlčat, Čachnov 12.5.2012

V pátek 11.5. se světlušky sešly u srubu, aby vyrazily na okresní závody O putovní vlajku náčelní, které pro rok 2012 pořádal roverský oddíl Skrat ze Skutče. Rozhodly jsme se využít krásného pátečního počasí a vyrazit o den dřív. Autobusem přes Skuteč jsme se dopravily do Čachnova, kde jsme k překvapení kromě vedoucích byly úplně samy. Udělaly jsme si procházku po kouzelném okolí, učily se lasovat a také si zopakovaly něco k závodům.
Zpravodajské rosničky se bohužel pro tentokrát nepletly a proto nás ranní nepřející počasí příliš nepřekvapilo. Dorazil také Smíšek a tak jsme byly kompletní. Hustá mlha, déšť a chladno nás ale neodradilo a všichni závodníci z okresu Chrudim a Pardubice byli připraveni ke startu. Neprali se jen s počasím, ale také s Virem neštěstí, který napadl některé závodníky. Jen lektvar je mohl vyléčit. Ingredience však mohli získat až po splnění disciplín na trati. Děti měřily síly v poznávání přírodnin, luštění šifer, zdravovědě, skákání v pytli, překonávání lanové lávky, orientaci, zatloukání hřebíků, krizových situací atd. A jak to všechno dopadlo? Z vlčat byla nejlepší šestka Pelikánci, ze světlušek hlídka ze Slatiňan. Naše světlušky se umístily skvěle. Hlídka ve složení Anežka T., Cvrček, Vlnka, Ponožka, Natálka, Odranka se umístily na krásném 2. místě. Ale jak řekla v úvodu Jarka, každý, kdo soutěžil čestně, může být na svůj výkon hrdý bez ohledu na umístění. Skupina v obsazení Míša a Verča Š., Pampeliška, Fijavička, Klíček, Marek H., David T. musela kvůli vyššímu věku soutěžit mimo závod, přesto získali stejný počet bodů jako vítězové. Gratulujeme lužským světluškám a vlčatům za krásné výkony a vzornou reprezentaci naší obce. Všichni si odnesli krásné ceny a ještě lepší zážitky. Chceme touto cestou poděkovat organizačnímu týmu za povedené závody, zmrzlým rozhodčím za trpělivost a objektivnost a Louce, Mikimu, paní Tererové, Štolhofové i Cylindrovi za odvoz. Těšíme se na krajské závody, které se uskuteční 2.6. v Dolní Dobrouči, tak nám držte palce!

Výročí 100 let narození Josefa Koukala

Sraz byl určen na devátou hodinu, patnáctou minutu. Kikin a Kouďák už pod Chlumkem čekali, já jsem byl ve dvacet teprve na náměstí. Naštěstí tam začínal i program stého výročí Josefa Koukala a tak jsme o nic nepřišli. Lidé se střídali v projevech a mluvili o jeho zásluhách v boji a jeho předválečném i poválečném životě. Potom se program přesunul do Jenišovic, kde jsme ani my nemohli chybět a proto jsme na kolech vyrazili směr Radim a cestou nabrali Trnku, která jediná nezodpovědně neměla kroj a tak jsme jí dali šátek. Já jsem kolojízdoval na naší historické ukrajině, ostatní měli novější typy kol. Každý kopec byl pro mě utrpením, pro ostatní humorný moment. Nakonec jsme k cíli dorazili a byli součástí početného publika. K nošení věnců pod pamětní desku vyhrával pochodový orchestr z pardubické Zušky. Po dalších projevech proletěli účastníkům nad hlavami letouny Jas 39 Gripen, ve výšce kolem 300 metrů. Následovala národní hymna a chvilka ticha, kterou čtyřikrát proťal zvuk salvy, kterou vypálili na počest J. Koukalovi příslušníci AČR. Poté se dění přesunulo do staré školy, kde byli vystaveny pozůstatky vojenské služby Josefa Koukala, modely letadel a další vojenské cennosti. O patro níže bylo malé hasičské museum. Venku si ještě nadšenci létali s modely, ale tou dobou jsme již vyráželi zpátky do Luže. Cesta okolo Voletického rybníka, nebyla tak hrozná, jak by se mohlo zdát, po nedávném dešti, ale Kikin se stejně nevyhnul zablácení od kol. (Jemnej)

Skautské pálení čarodějnic

Nazdar světlušky, vlčata, skautky, skauti, R&R a oldskauti, v pátek 4. května společně přivítáme jaro pálením čarodějnic. Sejdeme se v 17 hodin u skautského srubu, předpokládaný konec mezi 19-20 hodinou. S sebou si nezapomeňte vzít buřt, kamarády, sourozence a rodiče.

Od 16:00 začali opožděné čarodějnice. Špinavou práci, jako vždy, dostali za úkol skauti. Skauti, jako vždy, se na dělání klacků k opékaní vybodli. To znamená, že kdo si chtěl opéct buřt, musel propátrat houštiny v okolí ohně, aby si našel příhodný kus dřeva. Účast byla nemalá, byla tam většina vlčat, světlušek, skautek i skautů, R&R a přátel Junáka v Luži. Kdoví kdo rozdělal oheň, ale my jsme byli pověřeni odsuzováním hříšnic obviněných z čarodějnictví a museli prosazovat nelehké verdikty o zmilosrdnění, z důvodu zabránění kontaminace vzduchu, zapříčiněnou vysokou mírou plastového oblečení obviněné. I vynášet rozsudky nejvyššího trestu, po obviněních, které byly podpořeny nezvratnými argumenty jako: „Pořád chodí s koštětem!“ nebo: „Uhranula mi podlahu!“. A tak po tom, co tři čarodějnice skončili na hranici, jedna v kontejneru na plasty, Zpomaflex rozbil soudním detektorem krtků soudní stolec a jedna čarodejnice byla omilostněna, se všichni najedli toho, co měli s sebou a začali se konat volno časové zábavy. Hodně dětí si vyzkoušelo běh s gumovým lanem přivázaným ke stromu za dozoru Trapera a Zpomaflexe. Kikin zatím proháněl mičudu, nebo utíkal před Zpomaflexem, protože pomáhal lidem na gumě dopředu a potom je pouštěl. Zhruba v osm hodin večer skončil program pro všechny ostatní a my, to znamená já, Kouďák, Trapper, Zpomaflex a Kikin jsme zůstali. Kouďák, ale odešel na radu a tak jsme zůstali jen my a potom nás zradili i Kikin a Trapper, kteří šli hrát se skautkami schovávanou a tak začal Zpomík rybařit virtuální ryby a já si pouštěl nahlas hudbu počas houpání se na houpačce. Asi o půl desáté skautky odešli, ke smutku Kikina a začal nejkvalitnější program dne a to hraní stolní hry Dračí hrad, kterou jsem i přes to, že jsem šel vařit jídlo, vyhrál. Všichni soupeři padli v boji až na Kikina, který se umístil na druhém místě. Potom přišla nejzábavnější část, a to gladiátorské souboje typu všichni proti všem, neboli všichni na Zpomaflexe. Povolené vybavení jsou pouze matračky. Po lítém boji a naskládaném sendviči na Kikinovi jsme si poskládali brlohy a pustili k spánku Hurvínka.

Druhý den ráno se nedělo nic moc. Poslechli jsme si o úspěšném podnikateli, který to rozjel ve velkém i přes tiky, kterými trpí, a špatnou artikulaci. Bylo velmi poučné J. Potom nás Koudy opustil a my jsme začali hrát Asterion, hned potom, co jsem do skleničky chytil vosu, kterou chtěl Zpomaflex zabít úderem matračky. Moc dlouho nám to nevydrželo a Asterion se změnil v soutěžní úkol s televize, ve kterém je potřeba přeskákat přes obrovské koule z jednoho konce na druhý. Koule jsme nahradili komínem z matrací o výšce šesti kusů. Po osmi neúspěšných pokusech Petra a jednom z mojí a Trapperovi strany, jsme uklidili co se dalo a umyli nádobí, svěřili klíče Kikinovi a odešli si každý svou cestou. (Jemnej)

Výprava místo čarodějnic

Já a Jemnej jsme se sešli u Trapera, se kterým jsme šli přes zmrzlinu na Košus a u Paletína stočili kurz rovnou dolů, kde na nás čekal Koudy se svou lanovkou a bandou Košumberáků. Tam jsme si sjeli Kouďákovu lanovku a chvilku brodili řeku. Pak to přišlo, Koudy nám začal rozmlouvat naše plány. Já myslel (a Jemnej s Trapperem taky), že půjdeme spát do srubu, ale Koudy je prostě Koudy a prosadil si svou. Tak jsme tedy zajeli pro věci k Traperovi, Koudymu a asi tak v 20:00 jsme vyrazili do ňákýho lomu u Předhradí, kde jsme byli v 22:30. Po cestě jsme hráli černé historky. Když jsme dorazili na místo, opekli jsme si vuřty. Myslím, že jsme v 00:00 už všichni spali. Jemnýmu se nedivím, že se mu spalo špatně, protože neměl (pořádnou) karimatku a na šutrech bych spát teda opravdu nechtěl. Když jsme vstali, uvařili jsme si slepičí polívku s větkongama a najedli se jednou lžicí, která byla moje, protože nikdo jinej lžíci neměl. Když jsme dojedli, zbalili jsme se a vyrazili na cestu zpět, při které jsme znovu hráli černé historky. U bandy Košumberáků nám dali kus vepřového masa, který jsme si opekli na kameni. Potom jsme šli přes Košus zase zpátky, já jsem si nechal věci doma, a šli do léčebny na zmrzku u Koudyho jsme se taky trochu zastavili, ale potom jsme už opravdu šli na zmrzku, kde jsme se rozešli. (KiKi)

Jarní větrno-pampeliško-ovčí výprava světlušek

Dne 28.-29.4. 2012 se uskutečnila jarní výprava světlušek. A jaká byla? Prý se zapíše do dějin, říkají světlušky.

V sobotu odpoledne jsme se vydali společně s Papem ulovit naši první kešku. Všude kolem plno mudlů, ale i tak byla odlovena a světlušky se seznámily s geocachingem. V kelímkošce jsme se zchladili nanukem a pokračovaly v lovu, tentokrát jsme objevili pomocí navigace kešku v Janovičkách. Cestou zpátky jsme hráli topografické loto, skládali ovčí hlavolam, učili se s mapou a buzolou. Abychom si mohli připravit večeři, naučili jsme se řezat polínka, štípat dříví a rozdělávat oheň. Na rozžavených uhlících jsme si v alobalu opekli chleba se sýrem a šunkou. Ten byl

Už se stmívalo a tak si Píďalky připravovaly nocležiště. Byla teplá noc, proto jsme se rozhodly spát venku ve stanech. Vítr se zvedal, neutichal, světlušky ale nevzbudil. Vzbudilo je až Šídlo, které oka nezamhouřilo

Příroda byla silnější a tak jsme se po jedné hodině ranní odebraly z větrného bojiště do srubu. Ráno jsme pokračovaly v putování. Navštívily jsme rozhlednu Jahůdku, pletly věnečky z pampelišek, vázaly rozbitá kolena, vytahovaly klíšťata a nadále zápasily s větrem. K obědu jsme společnými silami ukuchtily buřtguláš. A protože se blíží skautské pálení čarodějnic, vyrobily jsme čarodky rovnou dvě. S velkými zážitky jsme se v neděli po třetí hodině rozutekly domů. Klárka se během jednoho dne proměnila v Pampelišku, Terka v Odranku. Výpravy se dále zúčastnila Anežka, Míša, Verča, Crček, Natálka a Ponožka.

Zobrazit vše

Výprava do civilizace

Měli jsme se sejít v 16:00 u skautského srubu, ale v čas jsme přišly jen já a Domča. O pár minut později dorazila Bára. Po delší době přijel i Kouďák a nakonec přišli i Remci. Došli jsme ještě na nákup a pak zkoukli 2 díly Okresního přeboru. Poté šli Remci domů a my si ukuchtili šneky z listového těsta. I když se nám trochu roztekli, byly moc dobrý. Pak zase přišli Remci a společně jsme se vydali do Holubníku. Tam jsme trochu popili sladký vody a zahráli pár her. Z Holubníku jsme šli zpět do srubu a koukali jsme na Okresní přebor, ale všichni jsme po chvíli vytuhli a seriál hrál pořád dokola, ale nikdo ho nesledoval (někteří sledovali asi podvědomě a pamatovali si skoro vše do desátého dílu). Asi ve tři hodiny Koudy PC vypnul a konečně jsme mohli v klidu spát. Ráno nám Štěpán přinesl snídani, najedli jsme se a šli jsme hrát kuličky do parku. Z dlouhé chvíle jsme si zahráli ještě pár her a pak jsme se vydali na zastávku, kde se po chvíli objevila Eliška. Dojeli jsme do Pardubic, chvíli se procházeli po Afi paláci, pak si zase zahráli kuličky v parku u zámku a šli do Grandu. Tam se k nám připojil Miguel, shlédli jsme film “Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka“a jelikož jsme měli spoustu času, šli jsme zase do Afíčka. V Afi paláci jsme si zahráli na schovku a když jsme seděli na lavičce a hráli zase nějakou jinou hru, přišel k nám chlap a povídal, že tohle není žádná čekárna a že máme buď nakupovat, nebo vypadnout. Tak jsme dohráli a šli na nádraží. A tam čekali na vlak. Ve srubu jsme poklidili, zabalili si věci a rozešli se domů. =) Geiša

Akce světlušek, leden – březen 2012

Píďalky se začátkem roku 2012 pravidelně scházejí na schůzkách, které se konají v pátek od 16:00. Byly si také zaplavat ve skutečském bazénu a zúčastnily se Memoriálu Křivského ve Skutči dne 31.3. Součástí memoriálu byl zkušební závod vlčat a světlušek, ve kterém měřilo síly devět hlídek. Píďalky si ze Skutče odvezly druhé a třetí místo. Obě družinky se do cíle vrátily se stejným počtem bodů, jedna skupina byla o pár vteřin rychlejší a tak brala lepší umístění. Vyhrála Káňata ze Skutče. I přes nepřízeň počasí jsme si užily jak závody, tak procházku domů. Děkujeme za odvoz do Skutče Cylindrovi a Brtníkovi a samozřejmě pořadatelům memoriálu! Těšíme se na okresní kolo závodu, které se bude konat 12. května! Mimo jiného se světlušky zúčastnily slavnostního předání cen na MÚ v Luži. Jednalo se o fotosoutěž v rámci akce „Dny evropského dědictví“. Umístily se na prvních místech a odnesly si krásné ceny, za které děkujeme.

Po ledu a pod led

V 9:00 jsme se já, Natka, Kuba a Kikin sešli na Košumberku u Koudyho. Šli jsme na výlet po zamrzlé řece. Bylo to fajn, než se Jemnej propadl po kotníky ledem. Koudy mu půjčil suché ponožky a na ně si navlékl igeliťáky, aby mu nebyla zima a aby si nenamočil ty suché. Poté jsme pokračovali dál. Šli jsme asi půl hodiny, a pak se propadla, Dynna a tak pro ni Koudy skočil a také se namočil. Dynnu, která byla celá mokrá, vytáhl Koudy po útrapném boji s říčními proudy. Tak jsme se začali vracet do srubu a dohodli jsme se, že si uvaříme párky na pivu. Cestou jsme se stavili pro Zpomaflexe a potraviny na jídlo. V okamžiku, kdy jsme uvařili, přišla Venda. Pak jsme se dívali na fotky, zazpívali karaoke a šli domů. BYLO TO SUPER. (Lístek)

Polem, nepolem, zkratkou z Mýta přes Vraclav do Luže

V pátek 13. ledna jsme se v 15:40 sešli na autobusové zastávce na náměstí. Byl jsem tam já, Koudy, Jemnej a Trnka. Počkali jsme na bus a jeli do Skutče, tam jsme nakoupili osobáčky a jídlo na oba dny. Přišli jsme do bazénu, tam jsme zaplatili, přezuli, převlíkli, osprchovali, zablbli a zaskákali, zas osprchli, osušili, převlíkli, vrátili klíče, vypili automat na horkou čokoládu, šli na zastávku, počkali na bus, odjeli ke srubu a čekali na skautky, které měly přijít večer, ale před nima přišel nečekaně Traper. Po Tondovi už samozřejmě přišly skautky, my jsme čekali, že skautky uvařej večeři a puding, ale ono se jim nechtělo do vaření, tak vařil Jemnej. K večeři byly těstoviny s kukuřicí, kečupem a vepřovkou. Holky uvařili s Kouďákem puding na ráno. Když jsme zjistili, že je 11:00, připravili jsme si spaní a zkoukli film (cca ve 2 hodiny příští den jsme si ještě zazpívali karaoke), ale potom jsme šli už opravdu spát. (Kiki)

V Sobotu 14. ledna jsme, až nevkusně brzo vstali a nasnídali se. Ke snídani jsme měli puding s piškoty a čokoládou. Po ranní hygieně, kterou absolvovala jen část z nás, jsme šli na busovku, čekat na bus. Nasedli jsme do prázdného busu a dojeli až do Mejta. Po malém nákupu jsme se vydali na cestu. Po chvíli začalo konečně svítat, a tak jsme už na cestu viděli. Při chůzi jsme se pokusili hrát hry, ale všeho jsme nechali se závěrem, že ty hry bychom měli hrát v klidu a tichu někde doma. Za pár hodin jsme se dostali do Vraclavi, kde jsme si prohlédli kostel, tam jsme si také koupili zapik a Jemnej si koupil jogurt, který jedl kusem klacku. Pokračovali jsme dál přes pole a lesy, z kopců do kopců až do malé vesnice zvané Popovice. Pak jsme pokračovali směrem na Pěšice. O kousek dál jsme rozdělali oheň a opekli vuřty, a pak jsme vyrazili zase přes pole, až jsme se oběvili na Pokloně. Zde jsme se pokochali výhledem a udělali fotku. Pak jsme už jen slezli dolů a byli jsme ve srubu. Tam jsme uklidili, zkoukli film, rozloučili a šli domů. (Gejša)