Naši skauti v Jeseníkách a Rychlebkách.
Jak tomu už bývá pěknou řádku let zvykem, tak i letos se lužští skauti vydali na putovní tábor. Termín puťáku byl netradiční, sešity a učebnice čerstvě zavřené, žákajdy dobře schované, a tak nezbývalo nic jiného, než se od 1. do 10. července vydat na putování a objevování nového koutu České republiky. A kam to vlastně měli ti naši skauti a skautky namířeno? Místem letošního putování bylo pohoří, kde na všechny hory z výšky dohlíží ta nejvyšší – a tou je Praděd, vedle se mírně krčící Rychlebské hory a nakonec jsme zdolali nejvyšší vrchol pardubického kraje Kralický Sněžník. Bylo tedy 1. 7. a skupinka 10 skautů a skautek spolu se dvěma vedoucími se v ranních hodinách sešla na náměstí a nedočkavě vyhlížela „poličák“, který byl naší startovní bránou do nadcházejících 10 dnů plných dobrodružství, kamarádství, srandy a „vytuněných“ zážitků.
Autobusem a vlakem jsme se dostali až do Velkých Losin, odkud jsme dále pokračovali už „pěškobusem“ tam, kam nás střelka GPS vedla. Cílem prvních tří dnů putování byl Praděd s jeho úchvatným rozhledem do kraje. Během těchto dnů jsme navštívili taková místa, jako jsou Ovčárna, Švýcárna, údolí Bílé Opavy nebo Karlova Studánka. A i přes to, že jsme nejvyšší vrchol už zdolali, tak i další dny jsme ještě zůstali v Jeseníkách a navštívili turisticky zajímavá místa. Přes Červenohorské Sedlo, dále do Ramzové a posledním místem byly Priessnitzovi Lázně, kde jsme zakončili toulky po Jeseníkách. Dlouho jsme neotáleli a hned druhý den ráno se vydali do Rychlebských hor. Tato oblast, řekl bych, nás doslova učarovala svojí harmonicky klidnou přírodou, zajímavými místy a hlavně malým počtem turistů. Výchozím místem bylo město Javorník, ze kterého jsme se vydali na putování po hřebenu Rychlebských hor až na Kladské sedlo , kde začíná Kralický Sněžník, přes který jsme sešli do cílového místa celého našeho putování a tím bylo město Králíky se svojí dominantou poutním Mariánským místem.
A tak po spoustě kilometrů v nohách (myslím, že jich bylo kolem 220), mnoha senzačních zážitcích jsme se příjemně unavení vydali z Králík na cestu domů. Vlakem a poté autobusem jsme se dostali do Luže, kde jsme náš společně strávený puťák zakončili fotkou u kostela sv. Bartoloměje.
Autobusem a vlakem jsme se dostali až do Velkých Losin, odkud jsme dále pokračovali už „pěškobusem“ tam, kam nás střelka GPS vedla. Cílem prvních tří dnů putování byl Praděd s jeho úchvatným rozhledem do kraje. Během těchto dnů jsme navštívili taková místa, jako jsou Ovčárna, Švýcárna, údolí Bílé Opavy nebo Karlova Studánka. A i přes to, že jsme nejvyšší vrchol už zdolali, tak i další dny jsme ještě zůstali v Jeseníkách a navštívili turisticky zajímavá místa. Přes Červenohorské Sedlo, dále do Ramzové a posledním místem byly Priessnitzovi Lázně, kde jsme zakončili toulky po Jeseníkách. Dlouho jsme neotáleli a hned druhý den ráno se vydali do Rychlebských hor. Tato oblast, řekl bych, nás doslova učarovala svojí harmonicky klidnou přírodou, zajímavými místy a hlavně malým počtem turistů. Výchozím místem bylo město Javorník, ze kterého jsme se vydali na putování po hřebenu Rychlebských hor až na Kladské sedlo , kde začíná Kralický Sněžník, přes který jsme sešli do cílového místa celého našeho putování a tím bylo město Králíky se svojí dominantou poutním Mariánským místem.
A tak po spoustě kilometrů v nohách (myslím, že jich bylo kolem 220), mnoha senzačních zážitcích jsme se příjemně unavení vydali z Králík na cestu domů. Vlakem a poté autobusem jsme se dostali do Luže, kde jsme náš společně strávený puťák zakončili fotkou u kostela sv. Bartoloměje.
Za skautské středisko Tangram Luže – Marko