Rubriky
Skauti Skautky

Sněžkové dobrodružství 21.12.2012

Jako každý rok i letos se naplánovala výprava na Sněžku. Nakonec jsme se ale vypravili jenom tři. Dva Sněžkoví nováčci, Jemnej a Uzlík a znalec Kouďák. Nejdříve jsme přespali ze čtvrtka ve srubu, zkoukli filmek a pak pár hodinek spali. Bus z Luže nám jel ve 4:52. Přestoupili jsme v Chrasti, v Pcích-Rosicích, Hradci a ještě v Trutnově. A v 9:30 jsme byli na Pomezních boudách. Tu jsme konečně vykročili po svých směrem na chatu Jelenku.

Hned po prvním stoupání jsme si ověřili sílu slunečních paprsků na zimních bundách, čepicích a rukavicích, takže jsme některé uklidili do batohů. Ale šlo se pěkně, protože nesněžilo ani zatím nefoukalo a opravdu svítilo. Koudy sem tam fotil a pořád jsme se mohli koukat na kleslé mraky pod námi vytvářející bílou zvlněnou hladinu. Cestou jsme vyzkoušeli sněžnou lopatu a pytle a sjeli jsme si k polské hranici. A jelo to hooooodně rychle. Cestou nás kromě sluníčka hřál taky čaj v termoskách. Při posledním zdolávání samotné Sněžky už dost foukalo, a tak jsem využila znaleckého vázání šátku: kufii. Nahoru jsme vylezli už s mírně se ozývajícíma nohama asi ve 12 hodin. Koukli jsme se kolem, stoupli si před webkameru, a pak si šli na chvilku sednout dovnitř do poštovny a napsat pár (Jemnej i více :D) smsek, krom Kouďáka, který poslal pohled. Pak jsme se najedli a klouzali se zase dolů. Prošli jsme kolem Luční boudy, památníku obětí Krkonoš a ve tři hodiny jsme se rozhodovali před Výrovkou co dál. Buď si půjdem sednout dovnitř na polívku, nebo risknout 5 kilometrů dolů na bus co jede v 15:37. Bylo to dramatické, ale zkusili jsme to. Já měla lopatu, takže mi to jelo rychle a mohu se prohlásit za profesionálního lopatistu po silnici. Kluci za mnou běželi, občas jeli na pytli a byli celí splavení, ale stihli jsme to. Pak jsme to střihli nějakou strmou loučkou na bus station a měli jsme ještě 2 minutky rezervu.

Zpátky jsme jeli vlastně podobně, protože někde na trase někdo skočil pod vlak, takže se to tak různě měnilo. Z Chrasti nás vezl Brtník, takže nám zastavil kolem 20. hodiny naproti srubu, kde byla zrovna rada, skočili jsme si pro spacáky, trošku tam povyprávěli, jak bylo (aby nám záviděli to sluníčko a jasno) a pak jsme se rozešli domů.

Uzlík =o)