Archiv

Tábor Kola nebo koloběžky Odyseus chodil pěsky – Nasavrky 2005 (2.7. – 9.7. 2005)

Nasavrky – cyklotábor 2005

Haló, haló…
Co se stalo?
Kolo se mi polámalo…
Jaké kolo?
Favoritka, přeletěl jsem přes řidítka.
Co jste dělal?
Blbnul jsem, do příkopu zahnul jsem…
Proč jste zahnul?
Pršelo a kolo mi ujelo…
Kolik mrtvých?
Všichni živí, zastavil jsem o kopřivy…
A co chcete?
Vlastně nic, jenom jsem vám to chtěl říct…

Tak tuhle básničku jsme si vypůjčily od Jarka Nohavici a vybraly si ji jako táborový pokřik. Letošní prázdniny se totiž lužské skautky rozhodly, že na letní tábor vyrazí bez kluků, a co víc – že pojedou na kolech!Hned první den tábora jsme ale trochu zaváhaly, jestli to byl dobrý nápad. Od rána totiž pěkně pršelo, a tak jsme na poslední chvíli odjezd do Nasavrk, kde jsme měly pro následující týden zapůjčenou klubovnu, o chvíli odložily. Nakonec jsme ale v pořádku a docela i v suchu dorazily na naši základnu a zvládly jsme dokonce i návštěvu místního muzea s expozicí věnovanou Keltům a prohlídku nasavrcké kaštanky. Ani v dalších dnech jsme na kola nezanevřely, ačkoliv nás počasí vůbec nešetřilo. V neděli jsme vyrazily do Slatiňan, daly si tam výbornou zmrzlinu a prohlédly si zdejší hřebčín; v pondělí jsme se vydaly – tentokrát po svých – do údolí Křižanovické přehrady a do přírodní rezervace Krkanka a v úterý jsme pěkně zmokly při cestě na Žumberk, kam jsme nakonec ani nedobloudily. Následujícího dne jsme sbalily spacáky a vyrazily na návštěvu ke kamarádům skautíkům na Račí potok. Po cestě jsme trochu nahlédly do nedávné minulosti – navštívily jsme Ležáky a seznámily se s jejich osudem. Na Račím potoce nás potom čekal táborák a šest skautek zde skládalo skautský slib. Ve čtvrtek jsme pak jely zpátky „domů“ – do Nasavrk. Při této cestě nás snad při každém šlápnutí do pedálů provázela smůla – pršelo a pršelo, bojovaly jsme s bahnem, deštěm, vodou a věčně padajícími řetězy. V pátek to s počasím nevypadalo o nic lépe, a tak jsme se na Veselý Kopec svezly autobusem. Cestou jsme se ještě podívaly do muzea v Trhové Kamenici na výstavu strašidel, keramiky a expozici věnovanou místní historii. A v sobotu už nás čekalo jen balení, sušení, uklízení a poslední cesta na kolech – cesta domů. Zvládly jsme ji v polovičním čase než před týdnem v opačném směru, asi už jsme se domů moc těšily – ale hlavně to bylo skoro celou cestu z kopečka J.

Letošní celotáborová hra se nesla v duchu názvu našeho tábora: „Kola nebo koloběžky, Odysseus chodil pěšky“ a jejím námětem bylo Odysseovo putování z Tróji do Ithaky. Každé ráno se nám zjevil božský posel Hermes, který nám na mapě Odysseovy cesty ukázal, kam máme toho dne dorazit. A tak jsme se podívaly na Ostrov Kyklopů, Ostrov krále Aiola, Ostrov kouzelnice Kirké, Ostrovy mořských víl Sirén a Ostrov obludy Skylly, Héliův ostrov, Ostrov Ogygie, Zemi Fajáků a nakonec jsme šťastně dorazily až do Odysseovy rodné Ithaky. Každý den jsme se na daném ostrově setkaly s jeho obyvateli a soupeřily o symbol ostrova, který si vítězná trojice mohla ve své barvě nalepit na mapu. Každým dnem nás také provázel jeden bůh z řeckých bájí, příznivě nakloněna nám však zůstala pouze bohyně Pallas Athéna. Na konci tábora jsme potom byly pozvány na velkou slavnost na Olymp, kde jsme jako řečtí bohové pily sladký nektar a jedly pokrm ambrozie. Kdo ví, třeba nám taky zajistí nesmrtelnost J.
Jako vzpomínka na naše týdenní cykloputování nám všem zůstalo tričko s logem táborové hry, které jsme si v průběhu tábora všechny pěkně namalovaly. Na závěr snad můžu za všechny říct, že se letošní tábor povedl a že i příští rok vyrazíme jen s naším oddílem poznávat zase jiné kouty naší krásné země

Bedla

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>