Výprava na Sněžku probíhala ve dnech 17.-19. prosince 2010. Samotný vrchol jsme pokořili v sobotu 18. prosince, ale to dost předbíhám :). Někteří se sešli už v pátek večer a ráno pak společně vyrazili auty do Uherska a odtud vlakem do Pardubic. Menší skupinka se k celé výpravě připojila na pardubickém vlakovém nádraží kolem sedmé hodiny ranní. Tímto chci poděkovat Františkovi, který mě vzbudil dostatečně předem a to z důvodu jeho sms zprávy s důležitým obsahem: „Vem nějakej míč, je jedno jakej, hlavně ho vem!“. A tak jsem od pěti ráno přemýšlela, k čemu budu na Sněžce potřebovat míč :).
Obloha se během cesty do Pece pod Sněžkou vyjasnila a my odcházeli na nejvyšší horu České republiky s modrým nebem nad hlavou. Před samotným výstupem jsme se zastavili u dolní stanice lanovky. Svlékli jsme ze sebe několik kil nepotřebné bavlny, vlny a elastanu a vyrazili do kopce. Dalším odpočívadlem byla „díra v lese“ a ač jsem nevěřila, opravdu tam byla :). Tam se nám naskytl první pohled na Sněžku a abych pravdu řekla, mně už ten samotný pohled stačil :).
Na Růžohorkách jsme se občerstvili, zároveň ztratili dva členy výpravy a pokračovali dál měkkým sněhem k našemu cíli. Kolem druhé hodiny zdolali 1602 m n. m. tito členové výpravy: Eliška, Šídlo, Kouďák, Marko, Fanda, Remek, Semmyš, Kiki, Kyklop, Šíra, Mílek, Radek a Čvachtal. Asi o čtyřicet minut později se k cíli dobrali také Kuba s Davidem. Naskytl se nám úžasný pohled na zimní Krkonoše.
Modré nebe a bezvětří nás doprovodilo zpátky do Pece. Zimu jsme poznali až při cestě do Hradce Králové. Pozdrav posíláme řidiči autobusu, který netopil, ale dokonce ještě větral :). Proto jsem si nepřipadala jako v autobuse, ale jako v jeskyni. Tento pocit umocňovala centimetr tlustá ledová kresba na oknech :). Zahřáli jsme se až sprintem na vlakové nádraží. Odtud jsme odjížděli do Rosic, konečnou pro nás byla Chrast. Upřímné díky všem, kteří nás dopravili auty do Uherska nebo z Chrasti. A samozřejmě kuchařům Alče a Pepovi za připravenou večeři a ohřátý vzduch na 22°C :). Nesmíme zapomenout na Kouďáka, který vše zorganizoval a zdokumentoval a proto (vlastně nejen proto 🙂 ) je Sněžka 2010 nezapomenutelná! Šídlo