Letos jsme pro střediskový výlet vybrali jarní termín 11. 5. Každoročně je tento výlet mnohogenerační a nabízíme ho nejen skautům, ale i veřejnosti, příbuzným a kamarádům.
Ráno nás probudilo sluníčko a vlídné počasí nám bylo přáno po celý den. U autobusu se sešlo pestré společenství od miminek na kočárkách po několik babiček a letos s námi výletovala i prababička. Celkem nás prožilo krásný den čtyřicet šest.
Dopoledne bylo naším cílem Nové Město nad Metují. Tady jsme se vydali na prohlídku zámku. Mladá průvodkyně rychle pochopila, že její hlasivky, při složení naší výpravy plné zvídavých dětí všeho věku, dostanou zabrat. Byla vytrvalá a milá a přes hodinu se nám statečně věnovala. Když zjistila, že ji po nás čeká další prohlídka s partou důchodců, loučila se s úsměvem a my jí přáli zasloužené ticho při výkladu.
Po prohlídce jsme vystoupali na zámeckou věž. Odměnou byly krásné výhledy na krajinu zalitou sluníčkem, v dáli Krkonoše s bílými vrcholy. Z věže jsme se vydali na prohlídku zámecké zahrady s překrásně zdobeným zastřešeným dřevěným mostem, s fontánou a s řadou kamenných soch znázorňující lidské povahy.
Společný oběd v restauraci U Broučka jsme doplnili zmrzlinou, společně se vyfotili a pokračovali do Ratibořic. Známé Babiččino údolí vždycky dýchne přívětivou atmosférou a my si ji dosyta vychutnávali. Po prohlídce Starého Bělidla a Viktorčina splavu jsme navštívili Herecké muzeum Viktorka, nově otevřené před dvěma lety. Jeho vybudování bylo nápadem režiséra Tomáše Magnuska. Patronem muzea je Martin Dejdar.
Před odjezdem jsme procházkou prošli park Ratibořického zámku a pak už nás čekala cesta domů. Jako vždycky nám obě cesty utekly rychle, protože jsme je při kytaře prozpívali.
Když už jsme měli Luži na dohled, spustil se vydatný déšť a my se pobavili, že jsme pláštěnky nevezli zbytečně. Loučili jsme se s radostí, že budeme moci vzpomínat na veselý a pohodový výlet.
Louka
