Čtvrtek…Lístek, Geiša, Zasněnka, Čepička, Jahůdka, Ivanka, Fijavička, Verča, Bára…kompletní 
sestava světlušek a jedné skautky, která se rozhodla strávit necelé tři dny a dvě noci poskautsku. A že jsme se do toho pustily rovnou po hlavě. Jen jsme odhodily bágly do srubu, vydaly jsme se na cestu pozorovatelů. Naše cesta se klikatila, půda pod nohama mrzla, stejně tak i naše líčka. Ale jen co jsme se ocitly v chráněné rezervaci (Hamzově léčebně) a její správce nás nejednou pěkně prohnal, mráz jakoby pominul. Zjistily jsme, jaké vzácné rostliny v léčebně rostou, kdo se o zdejší park stará, kdo je tu ředitelem nebo jaké zvláštnosti a unikátnosti jsou tu k vidění. Hned po návratu na nás čekalo překvapení. Protože to byla jediná příležitost, jak nás mohl Ježíšek zastihnout společně, využil této chvíle a přinesl nám dárečky v podobě oddílových triček. Ale to už byl pomalu večer, který jsme si zpříjemnily hereckým uměním všech světlušek. Jejich dramatická nápaditost je upřímně
obdivuhodná. Cvičily jsme paměť, když jsme se vžily do veverek s hladovými bříšky, které po zimě hledají své oříšky. Čaje s výstižnými názvy (čaj od krále Abašunky, čaj ze země trpaslíků, pro mlsné jazýčky, či od boha slunce) nám uvařila slavná vnučka slavné čajové prabáby. Ale už byl čas spát, načerpat sílu na další den.
Pátek…Naše sluníčková trička začínala být čím dál veselejší. Smálo se z nich na nás celých patnáct veselých Píďalek. Mezitím co trička schla, my odjely na výlet. A to až do Chrudimi, kde jsme navštívily Muzeum loutkářských kultur. Všude samé loutky, strašidelné, veselé, barevné, skutečné, historické, loutky známých pohádkových postaviček, loutky až z daleké Číny.
Co by to ale bylo za loutky, kdybychom si s nimi nemohly zahrát divadlo! A tak dramatická činnost pokračovala a my se skvěle bavily. A dokonce jsme měly štěstí, potkaly jsme totiž Brtníka a všichni, kteří jsou znalí, jistě chápou. Trička mezitím uschla a my se vrhly do práce. Míchaly jsme, krájely, loupaly, obalovaly, prostě poctivě kuchtily společnou večeři. A byla víc než delikátní. Večer jsme zkoušely, jak dobrý máme odhad a zahrály jsme si na střihorukého Edvarda. Kdo ho měl dobrý, určitě si odstřihl nějaký ten dáreček. Setmělo se, nastal čas hvězd. Proto přišlo vhod, když jsme se o nich dozvěděly něco víc. Skautská večerka se rozlehla po místnosti a naše spacáky se těšily, až je zahřejeme.
Sobota…Rychle to uběhlo, v kroužku jsme se vítaly, v kroužku se loučíme. Některé z nás dostaly odborky-světýlka, které si splnily na táboře, některé z nás se dokonce staly rádkyněmi-šestnicemi své družiny. Všechny si ale odnášíme jedinečné skautské zážitky!
Šídlo