Skautské středisko Tangram LužePřijměte srdečné pozvání na tradiční
v neděli 21. 12. 2014 v 17 hodin na náměstí v Luži.
•připomenete si s námi příběh narození Ježíše Krista
•uvidíte živý betlém
•zazpíváte si koledy
•prožijete radostnou vánoční atmosféru
•můžete přispět na charitativní sbírku
•odnesete si domů Betlémské světlo
Na setkání s vámi se těší skauti a skautky
ze střediska Tangram Luže
Chceme touto cestou poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě této předvánoční akce, skautům, zpěvákům i hudebníkům, městskému úřadu a hlavně Vám všem, kteří jste si přišli připomenout příběh narození Ježíše Krista, zazpívali si s námi koledy, odnesli si do svých domovů betlémské světlo a přispěli svou štědrostí na sbírku „Postavme školu v Africe“, kterou skauti již několik let pořádají a podporují. Na konto pro děti v Africe byla letos poukázána částka 6.380,- Kč.
Děkujeme za Vaši přízeň a přejeme krásný a pohodový rok 2014.
Skauti z Luže
Jako každý rok i letos se uskutečnila výprava na Sněžku. Letošní hvězdná sestava byla: Uzlík, Mája, Liška, Kouďák, Zpomaflex, Jemnej a Kikin.
Sešli jsme se v pátek 20. 12. v naší skautské klubovně. Nejdříve jsme si našli spoje a dohodli plán trasy. Potom jsme něco zahráli a šli jsme spát, abychom byli odpočatí. Vstávali jsme ve 4 ráno. Nasnídali jsme se, sbalili si věci, poklidili srub a vyrazili s domluvenými taxíky směr Uhersko. Tam už na nás čekal vlak do Pardubic, kde jsme přebíhali na vlak do Dvora Králové. Odtud jsme autobusem jeli do Trutnova a z Trutnova do Pece pod Sněžkou, kde jsme byli už v 7 hodin. Což se nám ještě nikdy nepodařilo.
Nakoupili jsme si zásoby na cestu v místním krámku a vyrazili. Trasu jsme zvolili přes Růžohorky. Šli jsme podél nově otevřené lanovky. Nejprve nás čekal náročný výstup lesem. Potom jsme došli k zasněžené chajdě. Tam jsme po sobě házeli sněhové (ledové) koule, krychle, kvádry či jiné patvary a shazovali jsme své soky či sokyně do sněhu. Od této chatrče nikdo neodešel suchý. Pak jsme konečně došli na Růžovou horu. Zde jsme se usadili v chatě a dali jsme si kofolu a polévku.
Po obědě jsme šli chvíli lesem a potom jsme již v dáli viděli největší horu ČR. Další úsek byl svah, který někteří odvážlivci sjeli na lopatě, a pak už nás čekalo poslední stoupání. Při posledním výstupu byla cesta zledovatělá, takže jsme mohli pozorovat pár držkopádů, ale i přes tuto nepříjemnost jsme na Sněžku dorazili. Zde jsme udělali společné fotografie, odeslali pohledy a kochali se výhledem na okolí. Při sestupu ze Sněžky foukal silný vítr, který nás velmi obtěžoval, ale asi po půl hodině foukat přestalo.
Zpáteční trasu jsme naplánovali Obřím dolem. Kde byla většina sněhu vyfoukaná, takže jsme naše lopaty moc nevyužili, ale sem tam jsme přece neodolali pokušení a sjížděli jsme některé zasněžené svahy. V Peci pod Sněžkou jsme čekali půl hodiny na autobus, tak jsme se usadili v jednom z tamních krámků, kde si někteří jedinci koupili čokoládu ze Sněžky. Zpátky jsme jeli úplně samou cestou: z Pece do Trutnova, z Trutnova do Hradce Králové, odtud do Pardubic a z Pardubic do Uherska, kde na nás zase čekali naše taxíky. Domů jsme se vrátili asi v 8 hodin.
(Zpomaflex)
Srdečně vás zveme na tradiční zpívání pod vánočním stromem na náměstí v Luži.
podíváte se na živý betlém
zazpíváte si koledy
odnesete si domů betlémské světlo
můžete přispět na vzdělání dětí v Africe
Přijďte v neděli 22. 12. 2013 v 17 hodin do Luže na náměstí.
Skautské středisko Tangram Luže
Pátek 27. 9. 2013 – Cesta na Orlovy
V 16:00 jsme měli sraz se Trapperem, Zpomaflexem, Kikinem a Trávou. V 16:03 už nám jel autobus do Chrasti u Chrudimi, kde jsme přestoupili na spěšný vlak Antonín Slavíček (sp 1989), který nás zavezl do Havlíčkova Brodu. Tady jsme nasedli do Rychlíku číslo 684, který nás zavezl do Světlé nad Sázavou. Kde jsme počkali asi půl hodiny na „Cintra Car“, který nám odvezl věci, a my jsme se mohli bez zatížení vypravit na bojiště, od kterého nás dělilo 13 kilometrů cesty. Z nádraží jsme odcházeli asi ve tři čtvrtě na sedm a cesta nám zabrala asi 3 hodiny, protože jsme museli jít podél silnice a ne lesem, kde byla tma jako v pytli. A kdo by chtěl bloudit navečer v neznámém lese, že? Cestou jsme se ještě potkali s Kouďákem a šťastně dorazili na bitevní pole. Na místě jsme se zaregistrovali, nechali si schválit zbraně (většinou na druhý pokus) a už jen opekli buřty a šli spát.
Sobota 28. 9. 2013 – Válka o Cintru
Budíček v sedm ráno byl tak akorát. Hned po něm začal náš velitel, Nilfgaardský císař, svolávat vojsko mocného černého císařství, které čítalo 150 bojovníků a bojovnic, k válečné poradě. Během porady jsme byli rozděleni do 6 divizí. My a další dvě skupiny jsme tvořili 25 člennou třetí divizi Magne. Dále se nám představili 2 prefekti, kteří veleli každý třetině vojska (tzn. dvěma divizím) a samotný Císař Emhyr van Emreis. Po poradě byl oficiální nástup vojsk. Dozvěděli jsme se základy pravidel, která jsme měli všichni nastudované z domu, dále se nám představili i tři armády koalice severních království, které se nám postavili. Nejdříve bíle oděná armáda krále Foltesta z Temerie, jako druhá červená armáda krále Vizimira I. z Redanie a jako poslední Kaedwenská armáda pod velením krále Henselta ve žlutém. Tyto tři armády počtem odpovídali naší Černě oděné císařské armádě zlatého císařství. Po nástupu se armády odebrali na jejich mrchoviště, kde se i doladila taktika a Válka o Cintru mohla začít naplno. Cestou ještě zazněla Nilgaardská válečná píseň do pochodu a k útoku. Od 9:00 začínala hra. Já a Trapper jsme byli vybráni z celé armády k tomu, abych vyrazili podél pohoří hledat město Cintra a vrátit se zpět se zprávou, kde se nachází. Tento úkol jsme vykonali a díky rychlému splnění naše armáda dobyla toto město ještě před seveřany, kteří o chvíli později, ale v první bitvě byli odraženi potupnou porážkou. Takto probíhal celý den. Armády se střetávali v soubojích 150 proti 150, štítová hradba proti štítové hradbě a taky v potyčkách 20 proti 20 ve volném boji. Občas přišel čas i na Nilfgaardskou férovku 20 proti 3, ale sever nám tyto okamžiky oplácel stejně. Během 8 hodin bitvy od 9:00 do 17:00 jsme zažili asi 20 střetů, získávali území a i je ztráceli a tak po konci prvního dne bylo skóre bodů pro obě strany skoro vyrovnané. Po první části války jsme si uvařili večeři (BrKaše z párky a cibulí, grilovacím kořením a polovinou másla), koukli se na kouzelnické vystoupení a dostali jsme se k Zaklínač Kvízu. Byl to vědomostní kvíz, kde soutěžilo 6 zástupců všech frakcí (3 za Nilfgaard a 3 za Severní království) a každý hrál sám za sebe. Za Nilfgaard jsme do posledního volného místa nasadili Zpomaflexe a ten jako správný Zaklínačolog dokázal vyhrát celou soutěž. Byl to vskutku hrdinský výkon a náš spolubojvník získal jako odměnu deset zlatých, které daroval státní kase pro dobru Nilfgaardu a Císaře. Potom jsme se už jen podívali na fotky a videa z bitvy a šli spát.
Neděle 29. 9. 2013 – Poslední bitva
Ráno byl budíček znovu v 7:00 a bitva začínala v 8 hodin ráno na mrtvolištích. Druhá část bitvy probíhala od 8 hodin do 11 dopoledne. Nejdřív jsme se střetli znovu u Cintry se seveřany, kterým jsme vyprášili kožich a tím splnili jeden velký úkol a měli jsme vystaráno. Seveřani však neměli a tak přitáhli rovnou před naše mrtvoliště a začali na nás pořvávat. My jsme po chvíli otálení vedli prorážecí útok, který však selhal. Nepřátelé měli větší obvod řady, takže byli ve výhodě. Na druhý pokus se nám však podařilo probít se skrz na pravém křídle a vběhnout středu a pravému křídlo do zad, čímž jsme je vyřídili. Po krátkém odpočinku jsme se ještě párkrát utkali u labyrintu a tím skončila druhá část boje. Posledním střetem armád byla Velká závěrečná bitva, která rozhodovala naprosto o všem. Během předchozích částí bojů se nám podařilo získat výhodu dvou životů navíc a nepříteli se podařilo získat jen jeden život navíc, takže jsme měli výhodu. V závěrečné bitvě naše divize nastoupila na levém křídle proti vojskům krále Henselta. Jako první jsme prolomili nepřátelskou linii a donutili nepřítele k ústupu. Dále následoval střed, kde se zbytky naší divize přičinili o porážku Temerie a jako poslední padla Redanská vlajka. Císařství Nilfgaard zvítězilo, severní království byla poražena. Long life for the Emperor! Potom jsme využili akce v krčmě 3 párky v rohlíku za 20 Kč a odešli na nádraží. Cesta zpět nám zabrala 2 a půl hodiny, což je výborný výkon. Oslavili jsme vítězství a úspěšné stihnutí vlaku čokoládou a z Chrasti domů nás odvezli paní Hrubá a Michalíčková. ZA rok zase podpoříme Nilgaard!
Jemnej
Závodit jsme jeli v pěti s podporou dvou vedoucích. V naší družině byli Jakub “Jemnej“ Hrubý, Tonda “Trapper“ Vodvárka, Petr “Zpomaflex“ Michalíček, Kristián “Kiki“ Hrnčál a David “Tráva“ Trávníček. Z vedoucích Pavel “Kouďák“ Menc a Eliška “Liška“ Krejsová.
Den první – Příjezd
Do srubu jsme přišli v 16:30 a rozebrali jsme si společné věci (stan, kotlík, …) a z batohů vyndali věci přebytečné (hromosvod). Vyřešili jsme ještě pár organizačních věcí a vyslechli si i nějaké ty rady k navigaci a první pomoci. Potom nám už jel autobus do Chrasti, kde se taky závod konal. Pan řidič nás vysadil kousek od fotbalového hřiště, kde jsme si postavili stany a zaregistrovali se. Ještě před zahajovacím nástupem jsme si překreslily stanoviště do mapy a doplnili si legendu. Plánování trasy jsme si nechali na ráno. Po nástupu, kde byli přiřazeni průvodci k jednotlivým družinám, všichni šli k táboráku, kde se na střídačku zpívalo a hrály se scénky, které měl každý připravené. Zhruba v jedenáct hodin večer se všichni přesunuli do Kláštera v Podlažicích. Tady začala příběhová linie závodu, které se držela známé pověsti o Kodexu Gigas neboli Ďáblově Bibli. Potom se každá závodní skupinka představila. Okolo půlnoci jsme už spokojeně usínali ve stanech.
Jemnej
Den druhý – Závod
Vstávali jsme v šest hodin ráno a hned jsme sbalili stany, vyndali mapu a upřesnili jsme si trasu mezi stanovišti. Po snídani a nalezení našeho průvodce Jirky z Litomyšle, jsme vyrazili přes náměstí na stanoviště 6. Cestou jsme ještě nakoupili oběd, večeři a snídani na neděli. Šesté stanoviště, neboli “Lesní labyrint“ jsme dobyli jako první, takže všechny neozkoušené mouchy jsme si slízli my. Ale i přes zdržení jsme urvali plný počet bodů. Potom nás cesta vedla na “Lektvary“, což bylo stanoviště číslo 1. Tady jsme získaly 32,4 bodu z 36. Potom přes dlouhou lesní cestu na 4, kde jsme zase ztratili body, kvůli tomu, že jsme tam byli první. Špatně napnuté lano nás stálo 12 bodů. Potom jsme zamířili na čtrnáctku, kde jsme se dozvěděli, že potřebujeme zadání z 2, která byla kousek od 4. Tak jsme vyrazili na 2. Tam nám ukradli vedoucího, jehož batoh jsme vlekli zase na 14. Za to, že jsme si Jirku nechali vzít, jsme dostali 4 body mínus, ale za rozluštěnou šifru na 14 jsme dostali zase plný počet. Potom znovu přes dvojku jsme šli na 7, kde byli různé lanové překážky, které jsme překonali znovu za plný počet. Ten jsme dostali i na 3 za rozluštění další šifry a nalezení ďáblova znamení v krajině. Potom ale přišla 5 a s ním zdravověda. Tam jsme pohořeli, ostatně jako každé závody a odešli odtud s 13 body z 36 a prázdnou lékárnou. Potom jsme se cestou na tábořiště zastavili v muzeu na nepovinném stanovišti. K tábořišti jsme dorazili chvíli před šestou hodinou a při jeho hledání jsme si každý nasbírali pár klíšťat. Kikin byl nejlepší cíl pro parazity a celkem jich napočítal asi 10 přisátých. K večeři jsme si udělali těstoviny s kečupem a zeleninou. Potom jsme postavili stany a vrátili drn do ohniště. Chvíli jsme chytali lelky, ale potom přišli na řadu brány. Zpomaflex se šel utkat s historií a znaky skautingu, Trapper začal řešit detektivní a my ostatní jsme postavili Kikinovi přístřešek v rámci brány osamělost. A za to, že tam vydržel až do rána, jsme získali plný počet bodů. Potom už jen noční balení v rámci Rádcovské brány a klidný spánek.
Jemnej
Den třetí – Konec závodu a výsledek
Trapper
Ve středu (večer) jsme se všichni sešli ve srubu. Eliška nám pomohla upéct Nebe v hubě. Což je těsto s karamelem a slunečnicovými semínky. Pak jsme vyrobili z kartonu velblouda s českou vlajkou. Zahráli jsme si něco jako volejbal a fotbal a šli spát.
Brzo ráno jsme vstali a připravili se na cestu. Busem a vlakem jsme se dostali až do Prahy.
Tam nás vyzvedli skauti z Ostravy. Cestou jsme si s nimi zahráli různé hry a zkoukli jsme pár filmů.
Asi ve 14:00 nám řidič zastavil ve Würtsburgu. Asi dvě hoďky jsme se procházeli městem. Zaházeli jsme si talířem pod místní pevností a jeli jsme dál. Zase jsme se podívali na filmy a zahráli hry. A asi kolem půlnoci nám řidič zastavil u benzínky. Tam jsme si všichni postavili stany a po ,,náročném‘‘ dni jsme usnuli.
Geiša
Píše Lístek
Píše Jemnej
Píše tušim Zpomaflex
Když jsme se ráno vzbudili, museli jsme se rychle zbalit a nasnídat. Potom jsme se šly kouknout k Ostravákům a zjistili jsme, že ještě nemaj zbaleno ani do poloviny. Po cca ½ hodině přijel autobus, takže jsme šly naházet do něj věci a protože do ukončovacího ceremoniálu zbývalo ještě dost času, šli jsme si hodit talířem. Bylo tam ale hodně odpadků po velké pařbě, a tak nás Koudy donutil je zbírat. Když to bylo tak nějak hotový, hodili jsme si talířem. Ke hře se připojily i Ostraváci. Při hře bylo zavedeno pravidlo, že komu to spadne dělá ,,trola“ (no coment). Při hře nás pozorovali Holanďani, a když jsme skončili, zatleskali nám. Nadešel čas ukončovací ceremoniál, po jeho konci jsme nastoupili do autobusu a jeli domů. Ostraváci nás zase vyhodili v Praze, kde jsme koupily rohlíky, salám, sýr a pití. Jeli jsme metrem na hl. nádraží a odtamtud jel asi za 20 min. vlak do Pardubic. A odtud domluvenými auty dom
Kiki
Skautský tábor se bude konat v termínu 29. 6. – 13. 7. 2013 na našem tábořišti na račím potoce u Zderazi.
Měli jsme se sejít již 10. 5. v 18:00 ve srubu. Nejdříve dorazil Tráva, pak já, a nakonec se doloudali i Traper a Kikin. Zrovna hráli Češi se Slovinci hokej, a tak jsme napjatě očekávali, jak to skončí. Nakonec jsme se přece jenom radovali z výhry 4:2. Kouďák měl dorazit později, a tak jsme zatím nakoupili chleba a polívky. Zatím jsme si cvičili naší scénku. Jakmile náš vůdce dorazil, šli jsme si zkusit uvařit gulášovku. Nebyla moc dobrá, protože jsme přidali trochu více vody, ale stejně jsme ji snědli (vypili). Potom bylo potřeba dodělat náš plakát. Vybrali jsme fotky na Koudyho notebooku a následně nalepili na plakát. Zkusili si scénku a poslechli jsme si ještě nějaké karaoke, ale abychom nabrali síly, tak jsme šli spát.
Budíky jsme měli nastavené na 6:00, ale protože se nikomu nechtělo vstávat, tak jsme se probrali až v 6:30. Šli jsme nakoupit jídlo a Koudy si zatím došel na Košumberk pro auto. Kolem 8:30 jsme vyjeli směr Skuteč. Když jsme dorazili na hřiště, šli jsme se ohlásit a předvedli jsme dlouho připravovanou scénku. Skautky dorazili o pár minut později a osvědčili se jako vzorné publikum. Pak jsme ještě chvíli plánovali naši hvězdnou taktiku. Poté začal nástup. Velitelka závodu – Andy pronesla úvodní řeč a řekla nějaké další informace. Konec závodu byl v 15:30. My jsme byli skupinka číslo 10 a na vaření jsme se měli dostavit v 13:00. V 9:30 byl závod odstartován! Nejdříve jsme šli na stanoviště s čísly 10 a 9. Obě stanoviště jsme zvládli na maximum bodů. 10 bylo řešení konkrétního problému a pod stanovištěm číslo 9 se skrývala zdatnost, kde jsme museli vytáhnout Kikina na strom. Potom jsme šli na logiku. Tam jsme měli vyřešit detektivní příběh. Dále po cestě leželo stanoviště pozorování, které prověřilo naše oči tím, že jsme v určitém úseku měli najít věci, které nepatří do přírody. Další stanoviště bylo řešení krizových situací. Obzvláště jsme se smáli, když Kikin odpověděl na otázku: „Co bys uďál, kdybys našel mrtvé zvíře?“, odpověděl, „zahrabal bych ho.“ Na hledání informací, kde se hledala doprava z Litomyšle do Olomoucké ZOO, jsme opět získali plný počet. Pak jsme se ztratili a opět jsme se zorientovali a došli jsme na šifrování a všímavost. Potom jsme ještě stihli odhad, který byl velice těžký. A obzvlášť nám dělalo problém rozeznání pánů prezidentů Beneše od Masaryka z ústřižků. Ve 12:45 jsme dorazili na vaření. Měli jsme limit hodinu a půl. Oheň jsme kvůli mokrému dřevu rozdělávali hodinu a bez foukání Trávy bychom to neuďáli. Za půl hodiny jsme uvařili polévku, najedli se a uklidili ohniště.
Po obědě jsme šli na orientaci, kterou jsme docela zvládli. Potom následovala půl hodina hledání zdravovědy. Nejen že jsme chodili lesem, my jsme šplhali strmý svah na lom. A když jsme zdravovědu našli, bylo již pozdě, a tak jsme se pomalu vraceli. Na startu už čekal Koudy a my pomalu přicházeli za doprovodu kytar skupiny Qeen. Ohlásili jsme se a pak jsme si šli hodit talířem. Postupně přicházely další hlídky. Ale počasí nám nepřálo a brzy se spustil obrovský slejvák. Svůj čas jsme trávili na střídačkách. Dále se konal obrovský nástup. Všichni jsme byli napjatí. Bohužel hned první vyhlásili starší skautky, které skončily na posledním místě. Mladší skautky se umístili na krásném místě třetím. Pak se začaly vyhlašovat chlapecké výsledky. Když vyhlásili poslední místo, opravdu jsme se radovali, že jsme to nebyli my. Potom co začali vyhlašovat první trojku, byli jsme napnutí k prasknutí. Byl to souboj mezi 2 Skutečskými hlídkami a námi. Na třetím místě vyhlásili Pelikány. Na druhém místě Skutčáky a nás pohltila euforie. Trapera při běhu pro cenu provázel náš řev. Byl to řev radosti. Smáli jsme se a řvali jak paviáni. Opravdu jsme si to užívali. Za ceny jsme si vybrali hru Česko a voleyballový míč. A také jsme postoupili na krajské kolo, které bude 7. – 9. 6. v Chrasti, kde nás posílí i Jemnej, který teď válel šunky v Paříži. Pak už jsme šťastni nastupovali do Koudyho auta. Cestou jsme se stavili ještě na Štěpánov pro králíka a rebarborové buchty. V autě panovala příjemná atmosféra. Když jsme přijeli do srubu, odložili jsme věci a uďáli pár fotek. Pak jsme se rozešli (ne se svými přítelkyněmi) a šli jsme domů.
Zpomaflex
Horst Fux – Zpomaflex doporučuje Lužský skaut.