Patnáct dní a čtrnáct nocí. Na louce obklopené lesem. V krásné přírodě Toulovcových Maštalí. Skautské středisko Tangram Luže po roce opět vyrazilo na své oblíbené tábořiště na Račí potok.
Račák, jak tomuto malebnému místu zkráceně říkáme, hostil naše skauty od 3. do 17. července.Během této doby jsme se společně snažili naučit se něco málo ze skautské všestrannosti, tedy základy zdravovědy, přírodovědy, zálesáctví, skautské a státní historie či co to vlastně znamená být skautem. Především jsme si ale užívali společnost kamarádů, se kterými jsme mohli tábořit. K tomu nám sloužila pestrá škála her – od těch propracovaných strategických, akčních či bojových až po klidné zamýšlecí, divadelní či role-play programy – a především také chvíle odpočinku.A to ať už během poledního klidu, večerech v teepee či s kytarou a akordeonem u táborového ohně.
Náš oblíbený Račí potok nám však letos tábor poněkud znepříjemnil tím, že se po devatenácti letech opět vylil a zaplavil téměř celou louku. Situace ale naštěstí nebyla tak kritická jako v některých dalších tábořištích rozesetých po území ČR, které byly postiženy čtvrteční bouřkou. My jsme totiž z obavy před silným větrem tábořiště opustili již ve čtvrtek odpoledne a společně se skauty ze Skutče jsme se na noc ukryli ve Zderazském kulturním domě. Na tomto místě se sluší poděkovat všem zúčastněným lidem ze Zderazi, Skutečskému středisku a především Janu Bártovi – Lišákovi, neboť právě on nás včas varoval a do kulturního domu přizval, čímž nás zachránil před noční evakuací tábora. Na louce zůstali tři vedoucí, kteří v noci naprostou většinu věcí před vodou zachránili. Když jsme ráno situaci obhlédli, rozhodli jsme se na pár dní tábor přerušit a děti jsme poslali domů – zde bych chtěl opět poděkovat všem rodičům za pochopení a rychlost, s kterou si pro své děti přijeli. Stejně tak děkuji Pavlovi Vodvárkovi a Lukáši Pešinovi za pomoc s bezprostředním úklidem louky. Byla nám nabídnuta i pomoc Lužských hasičů, kterou jsme však odmítli, protože na louce moc práce nezbývalo a vše záleželo na počasí. Jediné, co nám přes víkend zbývalo, bylo opravit mosty a přesunout stany na suchá místa. Sluníčko nám naštěstí přálo a louka během víkendu uschla, takže se nám podařilo tábor již v neděli obnovit.
Symbolický rámec nám letos poskytl svět profesora J. R. R. Tolkiena a jeho příběh Pán Prstenů. Celou dobu nás provázela spousta postav, jako například hobit Frodo Pytlík, čaroděj Gandalf, hraničář a dědic Gondorského trůnu Aragorn a mnoho dalších. Zkrátka hobiti, lidé, elfové i trpaslíci. Tyto, a i další postavy se zároveň objevily i na kartičkové hře, kterou jsme připravili. Hra funguje na principu Přebíjené a na kartách jsou zobrazeny různé bytosti a charaktery ze světa Středozemě. Každé dítě svou sbírku karet během tábora rozšiřovalo a poté si ji odvezlo domů, takže si s nimi můžete zahrát i vy. Samotní účastníci tábora představovali příslušníky čtyř hobitích rodin, kteří se společně s Frodem vydali na nebezpečnou cestu do Mordoru. Cílem výpravy bylo zničit Prsten moci a tím už nadobro porazit temného pána Saurona. Dobrodružství jsme úspěšně zvládli a šťastný konec jaksepatří oslavili.
Letošní tábor byl sice netradiční ale možná i proto si ho budeme ještě dlouho pamatovat. Věřím, že jak děti, tak i vedoucí si ho pořádně užili a už se těší na příští rok.
Antonín Vodvárka – Trapper
Orlov mezi osmou a devátou hodinou. Jemnej nás šel zaregistrovat a my ostatní jsme začali stavět stany. Posléze jsme si ještě nechali zkontrolovat a schválit zbraně, najedli se, a potom se už zabalili do svých spacáků.
podařilo vybojovat snad jen jediné vítězství. Cílem nedělního dopoledne bylo vytvořit portál k pokladu, uspat draka který poklad hlídal a co nejvíce bohatství si odnést. To se nakonec královstvím podařilo, ačkoliv se hrálo o sekundy, neboť zrovna v tu chvíli se Nilfgaardská armáda vzpamatovala a rychlým tempem dobývala vstup do portálu, který jsme bránili. Úkol se podařilo dokončit těsně před tím, než nás císařská armáda rozdrtila. Jak již jsem řekl, celý víkend byl zakončen velkou závěrečnou bitvou. Na louce, na které to předešlý den začalo, se proti sobě postavily tři království Severní koalice a tři pluky Nilfgaardského císařství, v čele s imperátorem Emhyrem var Emreis, Deithwen Addan yn Carn aep Morvudd (Bílý Plamen Tančící na Mohylách svých Nepřátel). Temerie samozřejmě stála a pevně bránila pravé křídlo. Morálka byla výborná. Alespoň do té doby, než vojsko zjistilo, že císařští vojáci získávají každý o dva životy navíc – kvůli vítězstvím v jednotlivých mini-bitvách předchozího dne. I přes to jsme se hrdinně, se vší vervou a s jménem krále Foltesta na rtech vrhli do boje. A stejně tak hrdinně jsme jeden po druhém padali pod ranami císařských mečů a šípů. Historie byla přepsána a koalice Severních království selhala. Vše bylo ztraceno, hranice jižanského císařství byla posunuta ještě více na sever. Alespoň pro tento rok, ten příští s tím zkusíme zase něco udělat!
