Dětem začaly podzimní prázdniny a lužské světlušky je odstartovaly v pátek 25. října první výpravou toho školního roku. Přidaly se k nim také noví skautští vedoucí – Šíra a Geiša. Během pátečního odpoledne jsme se zapotily při běhacích hrách, při kterých jsme zjistily, že je důležité soutěžit poctivě. Brzy nás tma zahnala do srubu, kde jsme se seznámily s Fimo hmotou a vyrobily si originální ozdoby na čajové lžičky. A zatímco se nám lžičky „pekly“ v troubě, otestovaly jsme naši odvahu. Pouze kouzelné světlo ukryté v truhle prozradilo Píďalkám, co mají dělat. Všechny děti úkol splnily a tak potvrdily, že světlušky jsou opravdu odvážné. Byly jsme překvapené, když nás večer ve srubu navštívili skauti z Kralup nad Vltavou. Před spaním jsme si povídaly o zákonech světlušek, o tom, co skauting přináší, přečetly si příběhy k zamyšlení a rychle usnuly. Ráno nás tahalo slunce z postelí a tak jsme hned po snídani vyrazily ven. V lese jsme nechaly obživnout lesní skřítky a vyřádily se na dětském hřišti ve Zdislavi. A protože nám venku pořádně vyhládlo, těšily jsme se, co nám maminky přichystaly k obědu. Rozloučily jsme se s našimi novými skautskými kamarády a domluvily se, že příště vyrazíme někam dál.
Rubrika: Fotogalerie
Pátek 27. 9. 2013 – Cesta na Orlovy
V 16:00 jsme měli sraz se Trapperem, Zpomaflexem, Kikinem a Trávou. V 16:03 už nám jel autobus do Chrasti u Chrudimi, kde jsme přestoupili na spěšný vlak Antonín Slavíček (sp 1989), který nás zavezl do Havlíčkova Brodu. Tady jsme nasedli do Rychlíku číslo 684, který nás zavezl do Světlé nad Sázavou. Kde jsme počkali asi půl hodiny na „Cintra Car“, který nám odvezl věci, a my jsme se mohli bez zatížení vypravit na bojiště, od kterého nás dělilo 13 kilometrů cesty. Z nádraží jsme odcházeli asi ve tři čtvrtě na sedm a cesta nám zabrala asi 3 hodiny, protože jsme museli jít podél silnice a ne lesem, kde byla tma jako v pytli. A kdo by chtěl bloudit navečer v neznámém lese, že? Cestou jsme se ještě potkali s Kouďákem a šťastně dorazili na bitevní pole. Na místě jsme se zaregistrovali, nechali si schválit zbraně (většinou na druhý pokus) a už jen opekli buřty a šli spát.
Sobota 28. 9. 2013 – Válka o Cintru
Budíček v sedm ráno byl tak akorát. Hned po něm začal náš velitel, Nilfgaardský císař, svolávat vojsko mocného černého císařství, které čítalo 150 bojovníků a bojovnic, k válečné poradě. Během porady jsme byli rozděleni do 6 divizí. My a další dvě skupiny jsme tvořili 25 člennou třetí divizi Magne. Dále se nám představili 2 prefekti, kteří veleli každý třetině vojska (tzn. dvěma divizím) a samotný Císař Emhyr van Emreis. Po poradě byl oficiální nástup vojsk. Dozvěděli jsme se základy pravidel, která jsme měli všichni nastudované z domu, dále se nám představili i tři armády koalice severních království, které se nám postavili. Nejdříve bíle oděná armáda krále Foltesta z Temerie, jako druhá červená armáda krále Vizimira I. z Redanie a jako poslední Kaedwenská armáda pod velením krále Henselta ve žlutém. Tyto tři armády počtem odpovídali naší Černě oděné císařské armádě zlatého císařství. Po nástupu se armády odebrali na jejich mrchoviště, kde se i doladila taktika a Válka o Cintru mohla začít naplno. Cestou ještě zazněla Nilgaardská válečná píseň do pochodu a k útoku. Od 9:00 začínala hra. Já a Trapper jsme byli vybráni z celé armády k tomu, abych vyrazili podél pohoří hledat město Cintra a vrátit se zpět se zprávou, kde se nachází. Tento úkol jsme vykonali a díky rychlému splnění naše armáda dobyla toto město ještě před seveřany, kteří o chvíli později, ale v první bitvě byli odraženi potupnou porážkou. Takto probíhal celý den. Armády se střetávali v soubojích 150 proti 150, štítová hradba proti štítové hradbě a taky v potyčkách 20 proti 20 ve volném boji. Občas přišel čas i na Nilfgaardskou férovku 20 proti 3, ale sever nám tyto okamžiky oplácel stejně. Během 8 hodin bitvy od 9:00 do 17:00 jsme zažili asi 20 střetů, získávali území a i je ztráceli a tak po konci prvního dne bylo skóre bodů pro obě strany skoro vyrovnané. Po první části války jsme si uvařili večeři (BrKaše z párky a cibulí, grilovacím kořením a polovinou másla), koukli se na kouzelnické vystoupení a dostali jsme se k Zaklínač Kvízu. Byl to vědomostní kvíz, kde soutěžilo 6 zástupců všech frakcí (3 za Nilfgaard a 3 za Severní království) a každý hrál sám za sebe. Za Nilfgaard jsme do posledního volného místa nasadili Zpomaflexe a ten jako správný Zaklínačolog dokázal vyhrát celou soutěž. Byl to vskutku hrdinský výkon a náš spolubojvník získal jako odměnu deset zlatých, které daroval státní kase pro dobru Nilfgaardu a Císaře. Potom jsme se už jen podívali na fotky a videa z bitvy a šli spát.
Neděle 29. 9. 2013 – Poslední bitva
Ráno byl budíček znovu v 7:00 a bitva začínala v 8 hodin ráno na mrtvolištích. Druhá část bitvy probíhala od 8 hodin do 11 dopoledne. Nejdřív jsme se střetli znovu u Cintry se seveřany, kterým jsme vyprášili kožich a tím splnili jeden velký úkol a měli jsme vystaráno. Seveřani však neměli a tak přitáhli rovnou před naše mrtvoliště a začali na nás pořvávat. My jsme po chvíli otálení vedli prorážecí útok, který však selhal. Nepřátelé měli větší obvod řady, takže byli ve výhodě. Na druhý pokus se nám však podařilo probít se skrz na pravém křídle a vběhnout středu a pravému křídlo do zad, čímž jsme je vyřídili. Po krátkém odpočinku jsme se ještě párkrát utkali u labyrintu a tím skončila druhá část boje. Posledním střetem armád byla Velká závěrečná bitva, která rozhodovala naprosto o všem. Během předchozích částí bojů se nám podařilo získat výhodu dvou životů navíc a nepříteli se podařilo získat jen jeden život navíc, takže jsme měli výhodu. V závěrečné bitvě naše divize nastoupila na levém křídle proti vojskům krále Henselta. Jako první jsme prolomili nepřátelskou linii a donutili nepřítele k ústupu. Dále následoval střed, kde se zbytky naší divize přičinili o porážku Temerie a jako poslední padla Redanská vlajka. Císařství Nilfgaard zvítězilo, severní království byla poražena. Long life for the Emperor! Potom jsme využili akce v krčmě 3 párky v rohlíku za 20 Kč a odešli na nádraží. Cesta zpět nám zabrala 2 a půl hodiny, což je výborný výkon. Oslavili jsme vítězství a úspěšné stihnutí vlaku čokoládou a z Chrasti domů nás odvezli paní Hrubá a Michalíčková. ZA rok zase podpoříme Nilgaard!
Jemnej
Rubriky
Obrok 2013
Na západočeském hradě Švihov, se od středy 18. září do neděle 22. září zúčastnili Lužští roveři (Pů, Píšťalka, Kukačka, Šíra a Jemnej) celorepublikového setkání roverů ObRok13, které se v různých místech české republiky pořádá každý lichý rok. Původně se měl ObRok13 konat v polovině června, ale kvůli povodním byl přesunut na zářijový termín.
Ve středu tedy Kukačka, Pů a Jemnej vyrazili autobusem z Luže směr Pardubice, kde při čekání na vlak do Prahy nakoupili zásoby. V Praze se potom ke skupině přidal Šíra. Vlak, který směřoval na Plzeň, byl přeplněn hnědými šátky a červenými šňůrkami. Na místě nás uvítal déšť, který odradil některé měkotiny od příjezdu, ale stanové městečko se rozrůstalo celý pátek rychlým tempem. My jsme přijeli jako jedni z prvních, a tak se naše 3 stany vystavovaly dešti na docela rozlehlém plácku v Subcampu Severovýchod. Žádný celoplošný oficiální program neprobíhal, tak jsem se se Šírou vydal hledat cachku, která byla ukrytá tak důkladně, že jsme ji nenašli. Alespoň jsme si vyzkoušeli dotykovou GPS navigaci (který stála za starou bačkoru…). Zklamán neúspěchem se Šíra s Kukačkou a Půem vydali objevovat krásy města a já jsem sem utužoval vztahy s posádkou Odyssei, který byla na ObRoku přítomna (Podle Půa a Šíry jsem jen šukal po okolí…). Večer byl zahajovací ceremoniál, kde vystoupila Popelka, moderátor z rádia Kiss proton, velký štiky z Junáka a hafo dalších lidí. Taky byla vyvěšena vlajka ObRoku.
Čtvrtek měl podtitul Služba, která je tradičním programem každého ObRoku. Kukačka a Pů měli službu dopoledne, Šíra celý den a já odpoledne. Každý si ji předem vybral na registračním webu. Den, jako každý další, začínal nástupem, kde se vyvěsila česká vlajka. Dopoledne nebylo moc co dělat, mohl jsem zase jen tak šukat po okolí, byl jsem na prohlídce hradu a před příchodem Půa a Kukačky a příjezdem Píšťalky uvařit oběd a pak se sám vydat naplňovat roverské heslo „Sloužím“. Moje služba byla monotónní. Vozil jsem kolečka plná drnů trávy ze zarostlých ochranných zdí vnější hradby, která měla chránit Švihov před velkou vodou. Tohle jsem dělal asi 3 a půl hodiny a potom už nebylo co čistit, tak jsem měl volno, jako každý, kdo tou dobou měl službu na hradě. Ještě před setměním se ukázala duha, která zvěstovala obrat k lepšímu počasí, a po ní byl večerní nástup, který byl také každý den, kde se sundala česká vlajka. Večer na hlavním stagy hrála kapela Amore Perros, ještě nějaká další, ale my jsme se rozhodli užít si noční hru. Noční hra byla původně plánovaná pro 100 lidí, ale odrazilo jich asi 200 a tím byla znehodnocena, protože pro 100 lidí vypadala opravdu vymazleně, ale moc lidí jí ubralo na kvalitě.
Pátek se nesl ve jménu Inspira, které je vlastně program, který si každý kmen měl připravit pro ostatní kmeny. Svoje Inspiro vždy prezentovala čtvrtina kmenů, takže nikdo nemohl stihnout všechno, ale Inspir bylo tak velký počet, že by to nikdo stejně nestihl. Naše Inspiro jsme vymysleli se Šírou a byla to vylepšená verze táborové hry: „Hádej, hádej hadači!“. Taky jsme oba svoji část zapomněli doma, tím pádem jsme museli na místě zaimprovizovat a vymyslet nějaké náhradní. Nakonec to byla slepá bába se sudem na hlavě, kdy ostatní slepou bábu škádlili ne pokřikováním, ale mlácením do barelu, který rezonoval. Překvapivě naše Inspiro mělo úspěch. Odpoledne následovala velká hra. Tady si každý vyrobil řemdih z ponožek a šátku a se svým šlechtickým rodem podle subcampu se vydal dobývat hrad Švihov. Hra to byla zábavná, ale našemu rodu se dařilo pramálo, protože se musel probíjet přes Prahu ke svým surovinám. Praha s Moravou byly nejpočetnější rody a tak nikoho nepřekvapilo, když se utkaly v souboji o první místo. Nakonec zvítězila Praha, přestože Morava začala získávat body jako první. Jiho-západ byl třetí a my, severo-východ jsme byli čtvrtí. Večer zase koncertovaly kapely, v diskuzním stanu se diskutovalo, v kino-stanu se promítalo a v čajovně se potkávali lidi.
Předposledním dnem ObRoku byla sobota. Hlavní náplní dne bylo VaPro, což byly 4 programové bloky rozdělené na dva dopoledne a dva odpoledne. Každý si mohl zvolit VaPro jaké chtěl už při registraci, jelikož některá měla omezenou kapacitu. Ale protože dost lidí nedorazilo, tak se člověk na místě mohl rozhodnout, kam vlastně půjde, protože nikdo vás od nikud nevyhodil. Já jsem byl nejdříve na Zahraniční dimenzi skautingu, kde vlastně mluvili o tom, jak se v zahraničí hrotí klučičí a holčičí skauting, náboženství a jaké jsou akce pro rovery a skauty. Další na programu jsem měl přednášku s fotkami o KLDR, kde bylo vyprávění očitého svědka a autora fotek. To bylo velice zajímavé. Třetí byly netradiční sporty, které jsem měl se Šírou. Zahráli jsme si Tchoukball, Korfbal, Kin-ball, Ultimate frisbee a frisbee golf. Mě zaujal zejména Tchoukball, který je prostě boží. Hraje se s dvěma trampolínami, na které se hází míč, který se musí odrazit do pole, aniž by ho chytil soupeř. Se Šírou jsme potom pokračovali i na čtvrtý blok, kde vyprávěl Jiří Navrátil, místostarosta Junáka, jaký byl skauting před válkou, za komunismu a jaké to vlastně všechno bylo. Měl opravdu přehled a nadhled na celou historií i politikou a prostě věděl. Večer byly poslední koncerty, byla svěšena vlajka a Obrok a byl oficiálně ukončen.
Posledním dnem byla neděle, kdy ráno byla mše, kterou jsme však nestíhali kvůli vlaku. Tak jsme tedy brzy ráno sbalili stany a vydali se na nádraží cestovat domů. Jediný Šíra, který jel „jen“ do Prahy zůstal na mši, a odregistroval nás. Tak skončil ObRok13, vzhůru na ObRok 15!
(Jemnej)
Den první – Přejezd Německa a návštěva Würtsburgu
Ve středu (večer) jsme se všichni sešli ve srubu. Eliška nám pomohla upéct Nebe v hubě. Což je těsto s karamelem a slunečnicovými semínky. Pak jsme vyrobili z kartonu velblouda s českou vlajkou. Zahráli jsme si něco jako volejbal a fotbal a šli spát.
Brzo ráno jsme vstali a připravili se na cestu. Busem a vlakem jsme se dostali až do Prahy.
Tam nás vyzvedli skauti z Ostravy. Cestou jsme si s nimi zahráli různé hry a zkoukli jsme pár filmů.
Asi ve 14:00 nám řidič zastavil ve Würtsburgu. Asi dvě hoďky jsme se procházeli městem. Zaházeli jsme si talířem pod místní pevností a jeli jsme dál. Zase jsme se podívali na filmy a zahráli hry. A asi kolem půlnoci nám řidič zastavil u benzínky. Tam jsme si všichni postavili stany a po ,,náročném‘‘ dni jsme usnuli.
Geiša
Den druhý – Návštěva Bruselu, Watrloo a přesun na tábořiště Intercampu
Píše Lístek
Den třetí – Open ceremony a Hike po okolí Cadier en Keer, Americký vojenský hřbitov
Píše Jemnej
Den čtvrtý – Aktivity v kempu
Píše tušim Zpomaflex
Den pátý – Closing ceremony a odjezd domů
Když jsme se ráno vzbudili, museli jsme se rychle zbalit a nasnídat. Potom jsme se šly kouknout k Ostravákům a zjistili jsme, že ještě nemaj zbaleno ani do poloviny. Po cca ½ hodině přijel autobus, takže jsme šly naházet do něj věci a protože do ukončovacího ceremoniálu zbývalo ještě dost času, šli jsme si hodit talířem. Bylo tam ale hodně odpadků po velké pařbě, a tak nás Koudy donutil je zbírat. Když to bylo tak nějak hotový, hodili jsme si talířem. Ke hře se připojily i Ostraváci. Při hře bylo zavedeno pravidlo, že komu to spadne dělá ,,trola“ (no coment). Při hře nás pozorovali Holanďani, a když jsme skončili, zatleskali nám. Nadešel čas ukončovací ceremoniál, po jeho konci jsme nastoupili do autobusu a jeli domů. Ostraváci nás zase vyhodili v Praze, kde jsme koupily rohlíky, salám, sýr a pití. Jeli jsme metrem na hl. nádraží a odtamtud jel asi za 20 min. vlak do Pardubic. A odtud domluvenými auty dom
Kiki
Text bude
Sraz byl ve srubu po 18.hod. kdy končí schůzky světlušek. Přišel Tráva, Havran, Citrón, Štěpa, Jířa, Honza a Uzlík ;-). Na programu byly chvilku hry venku s míčem s mladšími skautkami, které zde taky zůstávaly. Pak přišel čaroděj Daeron a sdělil brachům o co vlastně půjde a že si musí sehnat suroviny k večeři. Proto se vydali na lov a sběr a nakonec z toho byly tousty. Následoval další fotbalový zápas a pak čajový dýchánek s dortem pro Citróna, který právě slavil 7. narozeniny. Pak došlo i na pravidelnou hru v poznávání vlajek evropských států, ke které se nakonec přidaly i skautky, takže to bylo opravdu živé soupeření. Když už se opravdu setmělo přišla na řadu hygiena, nicméně v podobě běhací hry (utvoří se dvojice, jeden si čistí zuby dokud ten druhý nedoběhne tam a zpátky od určeného místa k určenému místu…a pak se prostřídají). Takto vyčištění jsme si zalezli nahoru na matrace a zpívali s kytarou až do „noci“.
Ráno měl být brzký budíček, ale vlastně byli vlčata vzhůru a tak jsem se je spíš snažila donutit ještě chvíli ležet. V sedm otevírají Kubík na náměstí a tak jsme tam pak se Štěpou a Jirkou skočili pro rohlíky a chleba na oběd. Pak jsme se tedy nasnídali a sbalili na cestu. Nejdříve je ale potřeba vědět kam jdete a proto museli kluci najít dílečky mapy a poznat co na ní vůbec je a kam mají jít. Nakonec přišli na to že vede k Žižkovu stolu. A tam jsme také šli. Cestou je pronásledovali různé „nehody“ a dobrodružství, jako třeba potulní skřeti, poušť, hladomor, nemoc, jedovatý had nebo mocný čaroděj který způsobil u každého němotu.
Přese všechny „nesnáze“ ale Daeronova družina s trpaslíky Gorlimem a Ragnorem, elfy El a Haldirem a lovcem Denethorem došla k místu, kde se mělo ukrývat bohatství po kterém by toužil každičký. I ten nejbohatší král. A skutečně našli radu jak docílit bohatství, ale pravděpodobně to nebude jen tak.
Odpolední cesta zpátky byla rychlejší, neboť nás popoháněli černé mraky nad hlavou, ze kterých skutečně poté začalo i pršet a tak jak jsme se cestou odpojovali podle místa svého bydliště byli ti poslední už docela promoklí. Ale jinak se dá říci, že celá výprava proběhla za slunečného počasí. =o)
Uzlík
Ráno byl sraz v 8:00 před nákupákem. Po příjezdu Brtníka s autobusem se vlčata nahrnula do zadních řad autobusu. Dlouho jim to však nevydrželo, protože je skauti a skautky hned přesunuli. Celou cestu jsme si užívali, takže byla i velmi krátká. Příjezd do Pelhřimova začal menší svačinkou. Velkou zábavou bylo hledání náměstí, nakonec jsme ho naštěstí našli. Zanedlouho jsme se dostali do muzea strašidel, které vůbec nebylo strašidelné. Byli jsme i v muzeu rekordů a kuriozit, kde bylo mnoho zajímavých a obdivuhodných věcí, nebo-li rekordů. Bohužel tam nebyl rekord skautek a to sázení nejvíce ovocných stromů za 8 hodin. U vstupu jsme se dozvěděli, že máme i zaplacenou vstupenku do muzea „Zlaté české ručičky“, kde třeba byly housle z kamene a ze sirek, vázy ze sirek atd. Za muzeem jsme se pokoušeli o rekord nejdelšího trakaře a o nejvíc lidí na houpačce. Po houpání a svačině jsme se odebrali do autobusu a jeli jsme směrem na rozhlednu Pípalka na Křemešníku a do jediného kostela v ČR, který měl trojitý oltář. Ještě před kostelem jsme vyhlásili nejlepší kuriozitu a to Havranův mini-kaštan. Mně se však nejvíce líbil klacek, který údajně vypíchl J. Žižkovi oko. Po zpáteční cestě plné mávání autům jedoucím za námi jsme dorazili těsně po 7. hodině do Luže, odkud se všichni rozešli domů.
Monika
V pátek 14. září se u skautského srubu konal táborák k příležitosti začátku nového školního, ale hlavně skautského roku. Na letošním táboráku se stala jedna významná událost. Všechny světlušky, vlčata, skautky, skauti, roveři&rangers a oldskauti se podíleli na zasazení lípy na počest sto letům českého skautingu. Po zasazení lípy se opekly buřty, zazpívalo se spousta písniček s Milčou a ve večerních hodinách se všichni odebrali ke svým domovům.
Chceš najít kamarády?
Chceš se bavit a hrát si?
Chceš poznat svoje přednosti i nedostatky?
Chceš patřit ke 40 milionům skautů ve 217 zemích světa?
Máš rád přírodu? Chceš chodit na výpravy a jezdit na výlety?
Chceš se zlepšovat a učit se novým věcem?
Chceš získat nové zážitky a poznat sám sebe?
Tak přijď mezi nás!
Chceš patřit ke 40 milionům skautů ve 217 zemích světa?
Máš rád přírodu? Chceš chodit na výpravy a jezdit na výlety?
Chceš se zlepšovat a učit se novým věcem?
Chceš získat nové zážitky a poznat sám sebe?
Tak přijď mezi nás!
V pátek 14.9.2012 začínáme nový školní rok na zahajovacím táboráku, který začíná v 17 hodin u skautského srubu. S sebou vezmi rodiče, sourozence, kamarády, buřty na opékání, sportovní oblečení, něco k pití a dobrou náladu 
.
Rádi uvítáme nováčky všech věkových kategorií, děti, mladé i dospělé vedoucí.
Těšíme se na vás!
Skauti z Luže
Den první – Odjezd z Luže a návštěva Norimberku
Sešli jsme se asi v šest ráno v Pardubicích na nádraží. Kouďák dorazil jako vždy pozdě, ale stihli jsme to. Musím poznamenat, že Koudy jel autobusem a my ostatní jsme se svezli s panem Jankem. Dojeli jsme vlakem až do Prahy, kde mi během hodinové přestávky přinesl brácha spacák, a pak jsme nasedli do autobusu. Náš bus byl vybavený malými televizkami, ale ke Zpomaflexově zklamání nám je nezapnuli.
V Norimberku jsme si udělali malou přestávku na nádraží, kde jsme potkali jednoho opilého Čecha a vyrazili jsme do kempu. V kempu jsme se ukempařili a jeli do města. Při procházce u hradeb jsme narazili na super klouzačku a o kousek dál na bezva houpačku. Tam jsme strávili asi dvě hodiny a potom jsme šli na hrad. Pak jsme si to razili městem a cestou jsme potkali něco jako Orloj, akorát v německé verzi, a taky kostel sv. Lorenze. Cestou zpět jsme narazili na „odstřeďovák“ tj. takový nakloněný talíř, který se točí uprostřed a na to si lehneš a točíš se.
Mezitím přišel cizí chlap a ptal se nás, jestli nemáme pyrotechniku. Tak jsme řekli, že ne, chvíli jsme si s ním pokecali a šli jsme do kempu. Po cestě jsme našli pár kešek, v kempu uvařili bramborovou kaši s párky, vykoupali se – což se nám potom dlouho nepoštěstilo – a šli jsme do hajan. Geiša
Den druhý – Návštěva ZOO a přesun do Vilsecku
Ráno jsme se v 7:15 vzbudili, k snídani byl mazanec s marmeládou. Po snídani jsme umyli kotlík zbalili krosny (a schovali je do stanu), došli si na wc a vyrazili na vlak. Poté co, jsme vystoupili, jsme se zeptali jedné hezké paní na cestu do ZOO. Poté jsme jeli autobusem a kvůli sporné němčině jsme vystoupili o dvě zastávky dříve. Alespoň jsme našli další kešku. Cestou zpátky z kešky jsme museli běžet, protože by nám jinak ujel autobus. Konečně jsme se dostali k ZOO (německy Tier Garten). Po čtvrt hodině čekání jsme dostali mapky a dostali jsme 3 hodinky rozchod. V Zoo bylo mnoho druhů zvířat (např. Žirafy, Zebry, Pštrosy, Kachny, XXX, XXX, Papoušky, Mývali, Lvy, Tygry, domácí prasata, Velbloudy, Kozy, Lamy, Sovy, Delfíni, Ryby, Rypoušim Tučňáci, Lední medvědi, Grizli, Sysli, Motýli, Mravenci, Káně, oslizubry, Bizony, Nosorožce, Jeleny, Tapíra Pinďu …) Také jsme objevili dvě hřiště a vláček. Ještě jsme se v ZOO naobědvali a odjeli jsme do města. Koudy se šel procházet, ale my jsme zakempili u místní houpačky. Museli jsme čekat 0,5 h, než houpačku uvolnili 3 paní. Vedle na skluzavce se zatím odehrávaly milostné hrátky. Pak si nás přišel Koudy vyzvednout. Přesunuli jsme se k odstředivému kolotoči. Také jsme našli stříbrné kolo spojené tyčí se zemí, které fungovalo jako kolotoč. Jenom těm nejsilnějším se podařilo po výstupu nespadnout. Když jsme dotočili, šli jsme do campu. Já s Kikinem jsme se osprchovali, ostatní zabalili stan a během 15min jsme šli na vlakové nádraží. Bohužel náš 1. vlak měl zpoždění a tak jsme vlak do Vilsecku nestihly. Museli jsme čekat další hodinu. Gejša a Koudy šli koupit pohledy a známky a podívat se do města. (Pro známky jsme byli na poště, která byla už zavřená. Naštěstí jsme se doptali a naučili se s poštovním automatem.) Po hodině jsme nastoupili do vlaku. Kouďák nám dal nahoru krosny. Já chtěl spát, ale když se mě spolujezdec zeptal, jestli je mě blbě, tak jsem toho radši nechal. Po 40 minutách cesty jsme z nádraží vyrazili na náměstí, kde jsme se pocákali místní kašnou a podívali jsme se na mapu. Při odchodu se nás nějaký pán v luxusním BMW zeptal na cestu. Po větě: „We not here“ to naštěstí pochopil a šel se ptát jinam. Po vystoupání kopce jsme dorazili na palouček, kde jsme zakempili. Přivítání zajistil roj komárů. Obzvláště se jim líbil Koudy. Nakrájeli jsme cibuli, buřty a česnek. Začali jsme vařit vodu a po chvíli jsme do ní hodily těstoviny, dále jsme do omáčky přidali zeleninu a nivu. Zjistili jsme, že 5 buřtů je i na nás moc. Museli jsme kousek těstovin odlít. Stejně jsme dostali mega porci. Poté jsme šli spát. A to je vše přátelé. Zpomaflex
Den třetí – Z Vilsecku na Intercamp
Lístek
Den čtvrtý – Hike po okolí Vilsecku
Když jsme se probudili, byla veliká rosa. K snídani jsme měli chleba se sýrem. Potom bylo open ceremony, ze kterého jsme vyšli na 25Km dlouhou procházku, kde na nás čekaly různé úkoly. Než jsme vyrazili, promýchali jsme se s různými zeměmi. Po cestě jsme si házeli frisbee a hledali na mapě, kde jsme. Já jsem asi 3Km před cílem ztratil vysílačku, Zpomalflex ztratil šátek a turbánek a Lístek naštěstí jen turbánek na kterém měla 3 kapky rosy. K obědu jsme měly chleba a salám. Po příchodu jsme odpočívali. A potom jsme se seznámili snad se všemi (hlavně Poláky Čechy a Američany) v intercampu, protože jsme dostaly kartičky, které když jsme vyplnili dostali jsme nášivku, např jsme museli najít člověka se stejným jménem, barvou očí, datumem narození, atd. Následoval asi deseti minutovej ohňostroj s výbuchem na konci, který tam asi neměl být. To se však líbilo nejvíce lidem. Pak jsme si povídali s Polákama a šly spát. Já, Zpomalflex a Koudy venku a Gejša s Lístkem ve stanu. Kiki
Den pátý – aktivity v campu
Ráno nás vzbudil velmi nepříjemný déšť. Sice za 10min přestal, ale stejně jsme se přikryli pláštěnkami. Poté jsme šli uvařit snídani. Byl chleba s maxi salámem k pití čaj. Po snídani se šel Koudy někam projít a my jsme si uvařili „Tang“ Na dnešním programu bylo chození po aktivitách. Já s Kikinem jsme chodili s nějakýma Němcema. Koudy chodil po stanovištích a fotil. My jsme s naší skupinou navštívili:
1. Házení oštěpu do pohybujícího se kruhu
2. Wrestling – měření síly nohou a rukou
3. Lukostřelba – No comment
4. Cyklistické závody – cesta byla docela hrbolatá
5. Házení nožu do bizonů a psů – Hardcore
6. Rozdělávání ohně pomocí křemene
7. Americké národní tance – nuda
8. Nošení vody v miskách do kbelíků
9. Nošení Canoe – hustý
10. Házení tomahavků do terčů
11- Utíkání před slepcem s chrastítkem. To je vše
Po návratu jsme si zašli do skautschopu koupit nějaké věci a nechat potisknout trička. Kouďák si koupil tričko sobě a Elišce plus nějakou NATO nášivku. Lístek a Gejša si koupily tričko, Kikin si koupil šátek a já jsem si koupil tričko turbánek a nášivku. K obědu jsme si dali hrachovku. Okolo 17:30 se začali ve velkém kupovat jablkové limonády za 1 euro (po vrácení flašky 50centů). Jednou jim došli, ale pak doplnili. Ty doplněné nevydrželi ani 15 minut. Poté jsme si já, Kikin, Gejša a Kouďák šli házet s talířem. XXX se nám to zvrhlo a při našich „tricích“ jsme byli pro naše okolí velice nebezpeční. Pak začala vyměňovací večeře. Pár metrů od našeho stanu se začali dělat palačinky zadarmo. Z 5-ti minutového čekání jste po 10 minutách museli stát 0,5h. Dále holky objevili Američany co dávali hamburgery. Bylo opravdu veliké zklamání, když jsme se dozvěděli, že došli. Tak jsme si dali alespoň párek a opečený toastový chléb. Dále jsme šli do subcampu 4. Když jsme se s Koudym vrátili, ostatní tu už nebyli. Koudy se je pokoušel hledat, ale marně. Já jsem zatím byl ve stanu a četl si a psal kroniku. Poté se Lístek, Gejša a Kiki vrátili XXXXX. Zpomaflex
Den šestý – Closing ceremony a cesta domů
Vstáváme brzo ráno, abychom se co nejdříve odregistrovali a stihli co nejdřívější vlak z Vilsecku, balíme věci a stan všechny věci a stan. Po zbalení ještě uklízíme ještě okolí našeho stanu a já jdu pro subcamp cheefa Martina, aby zkontroloval naše tábořiště. Donutil jsem všechny, aby sbírali i nejmenší papírky a on na to kouknul jen z dálky a dal nám muří nohu na odregistrační formulář. Na dráze snídáme piškoty s nutelou a potom odnášíme batohy k autobusu Brňáků, se kterými se svezeme do Vilsecku. Zbylý čas do closing ceremony využíváme ke zbírání odpadků v části letiště. Při zakončení se všichni připojují do zástupu, který vedou indiáni až docházíme k pódiu. Tam se sundávají vlajky a předává se vlajka intercampu příštímu šéfovi. Po zakončení se loučíme a jdeme k autobusu. Vyrážíme do Vilsecku, děkujeme za svezení a loučíme se s Brňáky a s Ostravaky, vedle kterých jsme měli stan. Na zastávce kupujeme v automatu lístek za 16€ a čekáme přes půl hodiny na vlak. Ve známém Norimberku jdeme do metra a jedeme na houpačku na hradbách. Já jsem se šel ještě projít do města. Z houpačky vyrážíme asi po půl hodině zpět k nádraží, kde už se plní autobus, tentokráte dvoupatrový. V autobuse podřimujeme skoro až do Prahy, kde si na nádraží zrychleně kupujeme něco na zub a Lístek i na prohlížení. V Pardubicích přestupujeme na vlak do Chrasti, kde na nás čekali paní Michalíčková a pan Janko, kteří nás dovezli dom. Kouďák