Štítek: Tábor

Rubriky
Středisko

Sherlock Holmes – Skautský tábor 2016

VYŠETŘOVÁNÍ SE SHERLOCKEM HOLMESEM

Na začátku července se jako vždy konal skautský tábor lužského střediska. Děti ze všech věkových skupin společně strávily dva týdny na louce u Račího potoka u Zderazi, snažíce se společně s Sherlockem dopadnout největšího padoucha – profesora Moriartyho.

Sherlock byl pouze soukromé očko a téměř nikdo mu existenci ďábelského Moriartyho nevěřil, poněvadž o něm nikdo jiný neslyšel. Proto detektiv povolal své přátele, aby vytvořili pátrací týmy, které mu budou ve vyšetřování pomáhat. Děti se takto ocitly pod křídly armádního lékaře a Holmesova nejbližšího spolupracovníka Johna Watsona, šéf-inspektora Grega Lestrada a doktorky Molly Hooper. V těchto skupinách procházely většinu her, kdy sice táhly všechny za jeden provaz, ale zároveň se snažily býti co nejlepší ve vzájemném hodnocení.

Během čtrnácti dnů zažily veškeré druhy her od šifrovacích, přes vytrvalostní až k bojovkám; zkusily si bivak, uvařit vlastní jídlo v Setonově hrnci, odlévat stopy pachatele, vylézat skálu po provazovém žebříku a slaňovat ji, noční stezku odvahy, zazpívat si u táborového ohně a během hledání ztracené dýmky navštívily i nedaleké muzeum v Proseči. Během volných chvil měly k dispozici pro tento tábor speciálně vyrobenou a tématickou kartičkovou hru, která sloužila také jako sběratelský doplněk.

Tábor byl ozdoben v londýnském stylu. V bráně do stanového kruhu vlála vlajka britská a zároveň vlajka britské královské rodiny. Všechny stany byly označeny příslušným popisným číslem a tábor i okolí rozděleny do ulic. Victoria Street mezi stany a ulicí v noci osvětlovala řada pouličních lamp. Zkrátka vedoucí se snažili vtrhnout účastníky do děje, jak jen to bylo možné.

Vyšetřením a zatknutím menších rybek se nakonec podařilo zadržet i Moriartyho a zbývalo to už jenom oslavit – což se také stalo.

Touto cestou bych chtěl rovněž poděkovat všem, bez kterých by tábor nebyl možný – kuchařkám a kuchařům, vedoucím, technikům a v neposlední řadě dětem a jejich rodičům. Rodičům patří také velký dík za pomoc při skládání tábora, s Vaší pomocí jsme byli s vykládáním hotovi možná v rekordním čase. Proto, díky! (Trapper)

-> Fotografie z tábora
Rubriky
Benjamínci Fotogalerie

„Z pohádky do pohádky“ aneb letní tábor benjamínků

 

V uplynulém školním roce poprvé lužští skauti přivítali do svých řad nejmladší věkovou kategorii předškoláčků (4-7 let), benjamínků. Malí skautíci po celý rok chodili na pravidelné schůzky, učili se novým věcem a absolvovali jedno i vícedenní výpravy. A v létě nastal čas táborů, naše tradiční tábořiště na Račím potoce jsme nechali odpočívat, každý oddíl se vydal na svůj vlastní tábor a ani benjamínci nezůstali pozadu. Jejich první prázdninový týden patřil od pondělí do soboty pohádkám. Každý den vládla u skautského srubu v Luži, kde jme měli svoje zázemí, jedna pohádková postava, kterou si děti vybraly a podle které byl připravený program na celý den.

V pondělí to byli dva čertíci, kteří byli „malí, ale šikovní“. A tak jsme i my zkoušeli svoji šikovnost při stavbě tábora, výrobě oddílových triček a táborové nástěnky, balení balíčků a vázání mašliček. Velkým zážitkem pro všechny bylo první spaní po obědě ve vlastních stanech a první opravdický nástup. Večer se děti vrátily domů do svých postýlek a v úterý ráno jsme se opět sešli na tábořišti u srubu, tentokrát s Červenou Karkulkou. Podobně jako Karkulka ve stejnojmenné pohádce jsme sbalili košík s bábovkou a vyrazili do lesa. Tam jsme si snědli svačinu, nasbírali borůvky a přírodniny, postavili domečky a při zpáteční cestě hráli lístečkovou hru. Odpoledne nás horké počasí vyhnalo do řeky, kde jsme kromě průzkumu vod a pobřeží uspořádali závody vyrobených lodiček. Ve středu přitančila do tábora víla Amálka, se kterou jsme vyráběli léčivé lektvary, náhrdelníky a hudební nástroje, tančili vílí tanečky a odpoledne jsme se učili základům zdravovědy. Dalšího dne jsme si oblékli vyrobená trička, skautské šátky a turbánky a vyrazili jsme na celodenní výlet do Litomyšle. Naším cílem byl pohádkový zámek, na kterém měla být zakletá Šípková Růženka, té totiž patřil čtvrteční program. V Regionálním muzeu jsme si pohráli v dětské letní herně a prohlédli si výstavu stavebnice Merkur, v rodném domě Bedřicha Smetany jsme navštívili expozici věnovanou skladatelově životu a tvorbě s interaktivním programem šitým na míru zvídavým dětem. Prošli jsme si zámecké a klášterní zahrady a vydali se na zpáteční cestu do Luže. Pátek potom patřil indiánům. Na táborovou louku přijeli dva krásní koně se svými chovatelkami a všechny děti i dospělí pozorně poslouchali, sledovali a vyzkoušeli si, jak se o koně správně starat. Následné ježdění na obou konících bylo pro všechny velkým zážitkem. Po obědě a poledním klidu jsme si vyrobili indiánské čelenky, pomalovali si obličeje a vyzdobili tábořiště, protože na večer jsme čekali vzácnou návštěvu. Táborového programu, který tentokrát pokračoval celý večer a přes noc až do sobotního dopoledne, se s námi účastnili přátelé, rodiče a prarodiče malých benjamínků. Společně jsme připravili dobrou večeři, prohlédli si fotografie z uplynulého týdne, děti zahrály návštěvám pohádkové divadlo, které v průběhu tábora nacvičily, a společně jsme strávili krásné chvíle u táboráku, zpívali, tancovali a veselili se až do pozdního večera. V sobotu benjamínci pomalovali kus asfaltové cesty podél řeky nejhezčími zážitky z celého tábora, ochotní rodiče nám pomohli s bouráním a úklidem tábořiště a před závěrečným slavnostním nástupem jsme do nebe vypustili lampion štěstí, na který si každý mohl napsat nebo nakreslit svoje tajné přání. Tak doufám, že se každému jeho sny splní. Mně se můj sen o docela pohádkovém táboře splnil na sto procent a děkuji všem dětem i dospělákům, kteří se na splnění tohoto snu jakkoliv podíleli.

Kdo by si chtěl prohlédnout fotografie nejen z našeho, ale i z ostatních skautských táborů, najde je na webové adrese našeho střediska tangramluze.skauting.cz. Za oddíl benjamínků skautského střediska Tangram Luže se loučím táborovým pokřikem a těším se v září se stávajícími i novými členy na viděnou.

Alena Drábková – Bedla

Jdem z pohádky do pohádky,
večer domů, ráno zpátky,
náš tábor je takový
celičký pohádkový.
Čertík od Elišky z mlýna
to byl veliký šikula.
Chytrá Červená Karkulka
nebála se ani vlka.
Víla Amálka moc milá
celé dny by protančila.
Trny z růží plných šípků
zarostly spící Růženku.
Indiáni v kruhu sedí,
o svém přátelství vždy vědí.
Náš tábor je takový
celičký pohádkový.

Rubriky
Středisko

Předtáborové informace

Dobrý den,
máme pro Vás několik předtáborových informací.

V sobotu 28.6. od 10:00 bude na táborové louce pokračovat příprava tábořiště, budeme rádi za Vaši pomoc.
Protože u Polanky probíhá oprava silnice, jeďte na tábor přes Zderaz (nikoli přes Nové Hrady).

Dále Vás prosíme o vyplnění a potvrzení „Posudku o zdravotní způsobilosti“ u dětského lékaře. V průvodním dopise je mylná informace, že kdo navštěvuje MUDr. Pokornou, tento „papír“ mít nemusí. Není tomu tak. Děkujeme za pochopení.

Intivatana 2011Pokud potřebujete doklad o platbě za tábor kvůli příspěvku VZP, ozvěte se na:
zednikova.mart@seznam.cz nebo 732 463 273.

Martina Zedníková (Šídlo)

 

 

Rubriky
Středisko

Skautský tábor na Dračím potoce 2013 (29.6.-13.7.2013)

Skautský tábor se bude konat v termínu 29. 6. – 13. 7. 2013 na našem tábořišti na račím potoce u Zderazi.

Rubriky
Fotogalerie Skauti

KAMPAK2011 Putovní tábor po Beskydech

Už je jen málo pohoří v ČR, které nemají Lužští skauti prošlapané, a tak letos padl los na Beskydy. Každý si zabalil do krosny co uznal za vhodné s myšlenkou, že to týden budu nosit na zádech, a tak se osvědčilo heslo: „co nemám to nepotřebuji“. A tak zcela připraveni a odhodláni se skauti 2. července v ranních hodinách vypravili směr Rožnov pod Radhoštěm. Zde jsme navštívili muzeum, prošli městečko a hlavně nakoupili první a pořádný potravinový zásoby. Jako každý rok se naším věrným gastronomickým partnerem stal pan Vitana a jeho výrobkyJ.  Ovšem pozor nemyslete si, že to je jen tak! Hned první den nás pronásledovalo deštivé počasí a tak tomu bylo i následující dva dny. Druhý den jsme v dešti navštívili jedno z nejznámějších Beskydských míst a tím byl dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje na Radhošťi.  Po první noci ve stanech jsme se probudili do zamračeného deštivého rána s mlhou jak mlíko. Během dne jsme dorazili k jednomu ze symbolů Beskyd, což je socha pohanského boha Radegasta na Radhošti, ke kterému se poutá spousta pověstí. Zajímavostí je, že autorem původní sochy byl český sochař Albín Polášek působící v USA. Ještě ten den nás čekala návštěva doslova turistické dálnice na Pustevnách. Počasí pokračovalo ve stejném scénáři, a tak nám pomalu docházelo suché oblečení a někdo měl bohužel i spacák mokrý, což musíte uznat není úplně optimální, ale jak si kdo ustele tak si i lehneJ. Tento den jsme zakončili doslova symbolicky, neboť jsme došli ke skautské mohyle Ivančina. Ve středu nás čekal výstup na nejvyšší kopec Beskyd, kterým je Lysá hora. Bohužel viditelnost asi20 metrů  nám malinko zkazila dojem, který jsme si vylepšili česnečkou v místní stylové hospůdce. Další dny nastal zlom v počasí a navštívilo nás sluníčko které vydrželo do konce puťáku, takže jsme sušili vše možné i nemožné. Cílem putování bylo město Mosty u Jablunkova, kde jsme navštívili lanový park se spoustou adrenalinových překážek. V pátek ráno jsme se vypravili na zpáteční cestu s cílem se připojit k našemu „kamennému„ táboru u Zderaze a pokračovat v letních radovánkách v indiánském stylu. Na displeji našich pomyslných tachometrů se objevilo něco okolo sta kilometrů našlapaných v krásném prostředí Beskyd. Marko

Fotografie z tábora ve fotogalerii.

Rubriky
Fotogalerie Středisko

INTIVATANA 2011

Rubriky
Fotogalerie Středisko

Tábor RoPa na RaPo 2010 (1. – 14. 7 2010)


Letní Skautský tábor je úspěšně za námi. Fotografie z tábora popsané od Bedly jsou zde. Kouďák

Rubriky
Skauti

Putovní tábor Jeseníky a Rychlebky 2009

Naši skauti v Jeseníkách a Rychlebkách.
Jak tomu už bývá pěknou řádku let zvykem, tak i letos se lužští skauti vydali na putovní tábor. Termín puťáku byl netradiční, sešity a učebnice čerstvě zavřené, žákajdy dobře schované, a tak nezbývalo nic jiného, než se od 1. do 10. července vydat na putování a objevování nového koutu České republiky. A kam to vlastně měli ti naši skauti a skautky namířeno? Místem letošního putování bylo pohoří, kde na všechny hory z výšky dohlíží ta nejvyšší – a tou je Praděd, vedle se mírně krčící Rychlebské hory a nakonec jsme zdolali nejvyšší vrchol pardubického kraje Kralický Sněžník. Bylo tedy 1. 7. a skupinka 10 skautů a skautek spolu se dvěma vedoucími se v ranních hodinách sešla na náměstí a nedočkavě vyhlížela „poličák“, který byl naší startovní bránou do nadcházejících 10 dnů plných dobrodružství, kamarádství, srandy a „vytuněných“ zážitků.
Autobusem a vlakem jsme se dostali až do Velkých Losin, odkud jsme dále pokračovali už „pěškobusem“ tam, kam nás střelka GPS vedla. Cílem prvních tří dnů putování byl Praděd s jeho úchvatným rozhledem do kraje. Během těchto dnů jsme navštívili taková místa, jako jsou Ovčárna, Švýcárna, údolí Bílé Opavy nebo Karlova Studánka. A i přes to, že jsme nejvyšší vrchol už zdolali, tak i další dny jsme ještě zůstali v Jeseníkách a navštívili turisticky zajímavá místa. Přes Červenohorské Sedlo, dále do Ramzové a posledním místem byly Priessnitzovi Lázně, kde jsme zakončili toulky po Jeseníkách. Dlouho jsme neotáleli a hned druhý den ráno se vydali do Rychlebských hor. Tato oblast, řekl bych, nás doslova učarovala svojí harmonicky klidnou přírodou, zajímavými místy a hlavně malým počtem turistů. Výchozím místem bylo město Javorník, ze kterého jsme se vydali na putování po hřebenu Rychlebských hor až na Kladské sedlo , kde začíná Kralický Sněžník, přes který jsme sešli do cílového místa celého našeho putování a tím bylo město Králíky se svojí dominantou poutním Mariánským místem.
A tak po spoustě kilometrů v nohách (myslím, že jich bylo kolem 220), mnoha senzačních zážitcích jsme se příjemně unavení vydali z Králík na cestu domů. Vlakem a poté autobusem jsme se dostali do Luže, kde jsme náš společně strávený puťák zakončili fotkou u kostela sv. Bartoloměje.
Za skautské středisko Tangram Luže – Marko
Rubriky
Středisko

Tábor ROKEMKROKEM 2008 – Račí potok (28. – 12. 7. 2008)

Už samotný název napovídá, čím jsme to letos putovali. A ať je to k neuvěření, byl to ROK! A co se dá za 14 táborových dní stihnout? Že jen pár přehazek, táboráků a stezek odvahy? Tc…my jsme stihli oslavit Nový rok, Velikonoce, Vánoce, dokonce i Silvestra. A protože se o přesnou pravidelnost našich dní, měsíců a roků stará vesmír, vydali jsme se prozkoumat tyto zákonitosti na to nejlepší místo. V Proseči totiž narazíte na Planetární stezku, kde objevíte nejen přesné zmenšeniny planet, slunce a měsíce, ale také zajímavosti o všech těchto vesmírných tělesech. Takřka tropická cesta vesmírem nám zabrala téměř celý den. Proto klobouk dolů před těmi nejmenšími, kteří hned druhý táborový den nastřádali do botasek 20 kilometrů. Ještě ten večer nás překvapila převzácná návštěva. Bylo to Jaro, Léto, Podzim a Zima. Jen co přišli, štěbetali, hašteřili se, chlubili se svými vlastnostmi, ale kdo je ten nejoblíbenější? Na jaký měsíc se těšíme nejvíce? To se musí zjistit! Proto neváháme a v kalendáři ukazujeme na první stránku, na leden. Vhod přijdou palčáky, šály, nepochybně také lyže. Vrháme se na ledovou klouzačku, účastníme se zimních olympijských her. V dalších chladných měsících slavíme den mateřského jazyka, den skautů, den básní nebo den vody. Mezi všemi těmi oslavami stíháme navštívit Svratku, zahrát si golf na anglickém trávníku, usínat v zámecké zahradě nebo pod strašidelným skalnatým převisem, naučit se lasovat nebo upéct masíčko na rozžhavených kamenech. Na jaře jsme zase slavili den památek, navštívili jsme proto zámek v Nových hradech spolu s výstavou historických kol. Holky malovaly velikonoční vajíčka, kluci nás vypráskali pomlázkami. V dubnu je den tance, z tábora umíme macarenu a také moderní salsu, kterou nás naučili profesionální tanečníci. Vyzkoušeli jsme si, jaké je být handicapovaný, v květnu si totiž postižené každoročně připomínáme. Vyrobili jsme si květináče, v den květin jsme si stylově ozdobili podsady. V den rozmanitosti zvířat jsme měli ideální příležitost vyfotit si tučňáka, kachnu, koalu nebo jaguára. Jak jinak oslavit den hudby než táborákem. Společně s panem hvězdářem a profesionálními dalekohledy, brouzdali jsme hvězdnou oblohou. Světlušky i vlčata si plnili vlčky, světýlka, někteří sliby, které jsou prvním krokem do opravdového skautování. Nesmíme zapomenout na starší skauty a skautky, kteří pomáhali vedoucím ve všech směrech. Ale to už bylo horké léto, den leváků nebo den zrušení otroctví. Na podzim jsme si připomněli naše blízké, o kterých se už jen vypráví. Noční cesta lampiónovým lesem je nezapomenutelná. Vyzkoušeli jsme si být vegetariánem i slepcem. V den stromů jsme hledali svůj strom, v den bílé hole ztracený zrak. V den pozdravů jsme se naučili zdravit třiceti cizokrajnými jazyky. Nadešel očekávaný prosinec. Zasněžený stromeček skrýval vánoční dárečky, nechybělo ani cukroví. Silvestr jsme oslavili také jak se patří. Ti kteří si v celoročním putování vedli nejlépe, otevřeli poslední den pomocí získaných klíčů truhlu, do té doby patřící Jaru, Létu, Podzimu a Zimě. Noví měsíční králové si odvezli domů zajímavé ceny, také ti čistotní něco získali, ti zkušení si na turbánek připevnili Tři bílé tesáky nebo Tři kapky rosy. Skauti se skautkami se vrhli do plnění vzácné odborky Tři orlí pera. Vedoucí si odvezli nové zkušenosti, děti nové zážitky. Věříme, že jsme společně prožili těch 14 stanových dní na stejné vlně, která nás unáší dál a dál. Těšíme se na další Račí potok, na další společně strávené chvíle prožité ve skautském duchu. Těšíme se na Vaše lumpárny a upřímné oči v sloup. Liška, Panda, Jasanka, Louka, Bedla, Cylindr, Šídlo, Smíšek, Jana, Zoubek, Hana, Miki, Máma, Kája, Očko, Verča, Jerry, Terezka, Čekanka, Borek, Brepta, Žabka, Honza, Savěnka, Brtník, světlušky, vlčata, skauti, skautky, roveři, rangers a malý František! Více fotek naleznete ve fotogalerii našeho střediska.

Šídlo

Rubriky
Skauti

Tábor Hernando Magalhaes – „Obeplutí světa 2007“ (6.7. – 15.7.2007)

6.7.2007
Odjezd na tábor byl v 7:00 od našeho skautského srubu. Den předtím jsme se sešli u srubu, kde jsme naložili jedenáct kol na přívěs a čtyři kola do pikapu. Přívěs a pikap nám půjčil Brtník za čež mu moc a moc děkujeme. S pokapej vyrazil Miki a Bolíto v 6:00 směrem Strakonice. Ostatní odvezly rodiče na vlak do Žďáre u Skutče. Měli štěstí, protože stejným směrem cestoval pan Peterka s tranzitem a vzal nám všem naše batohy, takže jsme cestovali nalehko, za což moc děkujeme. Vlakem jsme vyrazili do Jihlavy. Cestu nám zpestřila výluka, takže jsme z Havlíčkova Brodu do Jihlavy museli jet náhradním autobusem. Odtud jsme dále pokračovali rychlíkem přímo do Strakonic. Tam už na nás čekal Miki, Bolíto a Peterkovi. Společně jsme došli ke zdejšímu zimnímu stadionu, kde Perkovi parkovali a rozebrali si svá zavazadla. Rozloučili jsme se s nimi a vyrazili se ubytovat do srubu, který nám pronajali místní skauti. Miki s Bolíte dopředu vše připravili, složili kola a uklidili klubovny, kde budeme spát. Rozdělili jsme se do skupin a vyrazili jsme se ubytovat. Ve společenské místnosti jsme si vysvětlili několik organizačních věcí a zahájili jsme naši táborovou hru.
Táborová hra se skládala ze tří částí. Zaprvé sloužit mapu světa. Tedy náš globus, po kterém budeme obeplouvat svět. Splnit námořní hodnosti Lanaře, Lodivoda, Kormidelníka a Kapitána. Posledním úkolem je vypátrat a najít poklad.
Část nás vyrazila na veliký nákup do Delvity a zbytek připravil ohniště, protože jsem se rozhodli, že si večer opečeme buřty. Než dorazili nákupčí, zahráli jsme si fotbal a několik drobných her. Když jsme byli konečně všichni opět zpět v tábořišti vyrazili jsme na průzkum terénu do centra města. Po návratu jsme si opekli buřty a začali stavět mapu táborové hry, kterou se stal 3D glóbus – renesanční mapa světa. Ti co chtěli ještě večer vyrazili na noční prohlídku zdejšího hradu, které byla provázena živými divadelními vstupy a historickým šermem. Ostatní mezi tím dostavěli dnešní část mapy. Jelikož hodina značně pokročila, vyrazili jsem do koupelny a do hajan.

7.7.2007
Dnešní den jsme začali rozcvičkou. Ke snídani byla vánočka s máslem a marmeládou a k tomu jsme měli kakao. Při snídani nám služba rozdala svačinu na cestu a šli jsme se připravit na dnešní výlet. Ze Strakonic jsme vyjeli po cyklostezce 1045 podél vody. Na této stezce jsme asi po 3km sjeli na slepou uličku. Vodou to asi nepůjde, a tak jsme se vrátili zpět na rozcestí a našli správný směr. V Čemeřicích jsme zahnuli do leva a jeli jsme po stezce číslo 1067 přes Štěkeň, Vítkov a Osek. Kousek za Osekem mezi dvěma rybníky jsme zastavili na oběd. Měli jsme chleba s paštikou, no bašta. O náš kulturní zážitek se postarala nějaká traktoristka. Ta nás nejdříve vyrušila při obědvání, když jela na pole se sekačkou, pak jela z pole zpět a vyrušila nás podruhé. Netrvalo to dlouho a jela opět zase na pole, ale tentokrát se sběračem a za pár minut se senem zpět. Chvilku jsme zde ještě pobyli a vyrazili jsme dál. V Radomyšli jeli pořád rovně po cyklostezce 1062 přes Podolí, Černíkov, Drouželice až do Strakonic. Celkem jsme dnes ujeli 37km. Po příjezdu jsme chvíli odpočívali a šli jsme před srub hrát „skřapky“. Někteří po „skřapkách“ ještě nebyli unaveni, a tak šli hrát nohejbal. Než jsme stačili dohrát nohejbal byla už připravená večeře, ke které byla hrachová polévka a jako druhé jídlo byly těstoviny s kečupem. Hned po večeři jsme vyrazili dohrát rozehraný nohejbal. Hned co jsme to dohráli nás zavolali, abychom šli do společné místnosti hrát táborovou hru a skládat vlastní mapu. Když jsme to složili byla už večerka a proto jsme se umyli a šli spát.

8.7.2007
Dne je neděle, a tak jsme se rozhodli, že si dnes maličko přispíme. A udělali jsme dobře. Když jsme dorazili do Delvity na nákup čekalo nás nemilé překvapení v podobě zavřených dveří. Vyrazili jsme tedy jinam, do nedalekého Lidlu, ale i tam jsme neuspěli, protože v neděli otvírají až v devět. Vrátili jsme se tedy později, tím se nám, ale celý den zkomplikoval a náš plán byl ta tam, protože jsme v deset hodin teprve snídali. Ale zas tak moc nám to nevadilo. Od ráno totiž krásně svítilo sluníčko, a tak jsme si udělali sportovní dopoledne, kdy jsme hráli směsici her a plnili hodnosti. K obědu jsme si uvařili polévku a na celé odpoledne jsme vyrazili na městské koupaliště, se kterým jsme sousedili. Na koupališti jsme se pěkně vyřádili, velký bazén a hlavně tobogán zadarmo. Jedinou daní za tobogán byly naše sedřené a spálené břicha a pozadí. K večeři byli naplánované langoše, a tak Miki vyrazil dříve do srubu, aby zadělal těsto. Mezi tím, než těsto na langoše kynulo jsme si šli na hřiště v areálu koupaliště zahrát fotbalový mač, který skončil totálním vyčerpáním. Langoše byly super, ale bylo jich málo a tak se zadělávalo ještě jedno těsto. Celkem jsme spořádali langoše asi z 5kg mouky. Večer jsme ještě pokračovali v naší táborové hře a jelikož jsme po dnešním ráchání ve vodě byli dost unaveni vyrazili jsme do našich spacáků.

9.7.2007
Dne zase byla rozcvička. Snídali jsme puding s rohlíkem. Po snídani nám vedoucí řekli, že dnes pojedeme do Horažďovic, tak jsme se šli připravit. Ve Strakonicích jsme jeli v jedné řadě, ale jakmile jsme vyjeli z města, rozdělili jsme se do tří skupin. Na cyklostezku 1064 jsme se napojili v Únicích, předtím jsme jeli po normální silnici.Z této cyklostezky jsme v Mečichově sjeli na cyklostezku číslo 312, po které jsme jeli až do Horažďovic na náměstí. Tam byla chvilinku přestávka na nákup vlastních zásob. Pak jsme pokračovali po cyklostezce číslo 1066 na sv. Annu, kde jsme si dali oběd. K němu jsme měli chleba se sýrem a okurku. Když jsme odjížděli, tak Honza zjistil, že má píchlé kolo, proto mu Marko vyměnil duši a jelo se dál. Zrovna když jsme se rozjeli, tak začalo pršet. Takže se to na polních cestách, po kterých jsme jeli, hodně smekalo. Po této cyklostezce jsme dojeli až do Strakonic. Po příjezdu ke srubu jsme uklidili naše špinavá a zablácená kola a hned se šli převléknout do suchého. Za dnešek jsme ujeli 47 km. K dnešní večeři jsme měli bramborové knedlíky, zelí a uzené. Povečeřeli jsme a šli jsme spát.

10.7.2007
Dnešní ráno nás probudilo bubnování deště na okna srubu, což bylo docela nemilé probuzení. Nechali jsme tedy naše skauty spát o něco déle a vyrazili na nákup. Dešti se moc přestat nechtělo a tak jsme rozhodli, že zůstaneme ve srubu a podnikneme nějaké aktivity zde a ve městě. Dopoledne jsme pokračovali v plnění hodností a hráli citadelu. Po obědě a poledním klidu jsme vyrazili do města na razítkovou bitvu. Večer jsme se opět věnovali naší táborové hře a jelikož už bylo dost hodin vyrazili do hajan.

11.7.2007
Dnes nás čekal nejdelší výlet našeho tábora. Proto jsme se co nejrychleji nasnídali, abychom mohli co nejrychleji vyrazit. Ze Strakonic jsme vyrazili po cyklostezce 1045 podél Otavy, která vede až do Písku, kam jsme měli namířeno. Cestou jsme se zastavili u Žižkovy mohyly, kde jsme zároveň poobědvali. V Písku jsme si prohlédli nejstarší kamenný most v České Republice a krásné centrum města. Z Písku jsme vyjeli po cyklostezce 1015 do přírodního parku Písecké Hory. To jsme si ale dali. Cesta z Písku vedla celou dobu do kopce, a tak když už jsme nemohli, tak jsme zastavili a dali si oběd – chleba s vysočinou. Dorazili jsme do Albrechtic nad Vltavou odkud jsme vyjeli po cyklostezce 1091. Někde jsme však udělali chybu a místo toho, abychom vyjeli v Mýšenci jsme vyjeli v Novém Dvoře což bylo asi o 6km úplně jinde. To se však povedlo jen první a druhé skupině, třetí skupina jela správně a tak jsme si dali sraz v Ražicích. A odtud jsme jeli po cyklostezce 1043 a 1045 přímým směrem až do Strakonic. Když jsme dojeli, tak nás naše pozadí a nohy docela slušně bolely, protože jsme ujeli 85 km. Dnes už na nějaké sportování nebyla nálada, a tak jsme rychle udělali večeři, pokročili s táborovou hrou a šli si odpočinout.

12.7.2007
Ráno jsme stávali docela pozdě. Nikomu se totiž vůbec nechtělo, ani nám vedoucím. Byli jsme totiž po včerejším dnu hrozně unaveni. Navíc nás dnes opět zklamalo počasí. Dopoledne jsme vyráběli ruční papír, což nám zabralo docela dost času. Po obědě jsme odpočívali. Odpoledne jsme dodělávali ruční papír a sportovali. Hráli velké množství her. A navečer hráli nohejbaloví turnaj. Někteří však během dnešního dne nabrali moc sil, které neměli během dne kde ztratit, a tak večer místo toho, aby spali dělali bugr. Tak se stalo, že někteří si dali i 200 kliků než usnuli, ale i tak to bylo některým málo, a tak je čekalo ráno nemilé překvapení, ale o něm ještě neměli ani tucha.

13.7.2007
Ráno byl budíček, kuli večernímu nepořádku o něco dříve a vyrazili jsme na rozcvičku. Kousek jsme běželi, ale všichni krom Mílka cestou odpadli, což měli zakázáno, a tak hned po rozcvičce začaly ve srubu rajóny, každý obdržel úsek, který musel zamést a potom setřít. Jo jo to se chata potom jenom leskla. Po snídani jsme vyrazili po cyklostezce 1068 směr Rábí. Cesta byla dosti nepříjemná, pořád do konce. Tím jsme ztratili docela hodně sil a rozhodli se cestu zkrátit. Proto jsme jeli po cyklostezce 1069 do Horažďovic a odtud po cyklostezce 1066 podél Otavy až do Strakonic. Celkem jsme ujeli 52 km a byli jsme rádi, že jsme cestu zkrátili, kdybychom to neudělali měli bychom kolem 80 km a to už by bylo opravdu hodně. Večer jsme opět hráli táborovou hru, nakupovali a luštili indicie, které nám měli prozradit místo, kde se ukrývá poklad.

14.7.2007
Dnes je prakticky poslední den tábora, a tak jsme vše podřídili tomu, abychom dohráli táborovou hru a našli poklad. Ráno jsme tedy ještě nakoupili co nejvíce indicií a luštili jsme co nám síly stačili. A povedlo se. Určili jsme místo, kde se poklad nachází a vyrazili jsme hledat. Jenže to nebylo tak jednoduché a hledání pokladu nám trvalo hodinu, což jsme opravdu nečekali. Navíc to pod mostem asi dodnes vypadá jako by tam vybuchla nějaká puma. Hlavně, že se povedlo, získali jsme tu nejdůležitější indicií, která nám řekla, kde se poklad nachází, a tak díky ní se nám ho povedlo objevit. V pokladu se ukrývaly diplomy, pamětní bankovky a krásné Strakonické hrnečky. Mezi tím než skauti našli poklad jsme připravili oběd. Na oběd jsme měli čínu a k ní rýži. No moc a moc jsme si pochutnali. Po obědě jsme vyrazili dělat houpačku a vykoupat se do Otavy. Marko se mezi tím jel projet do nedalekých Hoštic, kde se natáčely filmy Slunce seno a … Večer jsme měli za úkol sbalit kola, což nám zabralo asi dvě hodinky, taky to byla pořádná skládačka. Večer byl závěrečný mejdan, kdy kotila tekla plný proudem z várnice. Vyhodnotili jsme závěrečnou táborovou hru a zhodnotili tábor. Bylo už dost hodin a jelikož jsme se rozhodli, že ráno budeme vstávat v pět a vyrazíme domů raním vlakem.

15.7.2007
Ráno to bylo krušné vstávání. Rychle zabalit, uklidit nasnídat a vyrazit na vlak. Cesta byla úmorná, ve vlaku bylo hrozné teplo a všem se nám chtělo moc a moc spát. Miki s Bolíte jeli zase autem a tak byli doma o hodně dříve než mi. Ale byli na nás hodní, když jsme dorazili do srubu, byla už všechna kola smontována a mi si je mohli rozebrat a vyrazit domů za svými milovanými rodiči. Všude dobře doma nejlíp, ale užili jsme si moc krásných deset táborových dní.

Ruda a Miki