Pro většinu lidí tato akce začala v sobotu 29.dubna. Kapely a pořadatelé však spolu prožili i hezký páteční večer, kdy si hráli a seznamovali se na louce, opékali buřty, relaxovali v improvizované čajovně, zpívali do pozdních hodin a pak už šli na kutě, aby načerpali dosti sil na dnešní koncert. Sobotní ráno nás ale nepřivítalo příliš příjemně, pršelo, proto se k pěšímu putování rozhodla jen hrstka statečných. Ta se rozdělila na 2 skupinky – mladší a starší. Trasu měly obě skupiny společnou, ale úkoly se lišily. Mladší si více hráli a starší debatovali nad tématem celé pouti – přátelstvím.
V poledne už všichni dorazili do Janoviček a mohla tak začít mše svatá, kterou celebroval P.Jarda Axler ze Skutče. O hudební doprovod se postarala lužsko-skutečské farní kapela Kůrovci. I při kázání jsme se mohli zamyslet nad naší otevřeností k přátelům. Po duchovním obědě jsme se posilnili výborným gulášem. Kdo neměl chuť na guláš mohl si dát grilovaný párek nebo klobásu s hořčicí.
Kolem půl druhé zahájil moderátor odpoledne festiválek a pozval na pódium první kapelu – Timotej. Tvoří ji 5 kluků z Náchoda a Červeného Kostelce, kteří svým křesťanským rockem umí uvést do pohybu celý kostel a utvořit super atmosféru.
Abychom se trochu zklidnili, následoval folk v podání Terky Terčové a Dana Švece. Jejich hlasy se krásně nesly celým novohradským údolím. Také svým vzájemným pošťuchováním dokázali všechny rozesmát. Na příjemnou atmosféru navázalo v klidném rytmu Hluboké koření z Chrudimi, které se snaží hluboce kořit Bohu, a musím říct, že se jim to daří! Na závěr jsme opět přitvrdili díky Muze elektriczně. Je to jediná kapela, která v Janovičkách donutila své posluchače opravdu pařit před pódiem – oltářem. Jejich nezapomenutelný skaut rock tak udělal tečku za celým dnem.
Barča
Autor: Kouďák
Na tuto dlouho plánovanou výpravu jsme vyrazili ve čtvrtek 27.10., z Luže pouze Očko, Jasanka, Kouďák a Liška. Autobus nás dopravil do Ústí nad Orlicí, kde jsme mělivýhled do krajiny zajištěné přenocování v klubovně ústeckých skautek. Dorazili jsme, obhlídli situaci, vyslechli co a jak a kde a dorazili z Brna Miki s Bedlou.
Tak jsme se ubytovali, dopapali zásoby od maminek a vymýšleli jsme program na besídku. Plány máme, jen je zrealizovat :-), pak už relaxujeme ve spacáku u Skřítka. Ráno bylo opravdu překvapující, páč jsme vstávali v pul jedenácté, stane se no :-), tak jsme se nasnídali a vydali se na nákup. Cestou jsme fotili a fotili. Po návratu na chatu jsme začali realizovat naši hru s ústeckými randgers, nafotili jsme jim detaily z jejich města a oni to měli poznat, docela to zvládli. Následovaly další společné hry: jungle speed, hmyzák, vylepšená honička … mezitím za námi dorazil i Marko. Po dostatečném vyblbnutí se ústečandy rozloučili a my ukuchtili večeři. Měli jsme těstoviny se špagetkou a bravčovou konzervou :-), část se nás kapku přejedla :-). No a dál někdo hrál zuřivě jungle speed (Marko, Očko, Jasanka), stavěl kostku ze sirek (Miki, Bedla, radili ostatní) a tak vůbec. 
Později jsme opět ze spacáků zhlédli Pelíšky a spali. Ráno bylo pro změnu kruté, vstávali jsme v 5:00 na vlak. Stihli jsme to. Vystoupili jsme v Červeném potoku odkud jsme šli přes Dolní Moravu na Králičák. V Dolní Moravě jsme špatně odbočili, takže jsme dorazili k vrcholu odjinud :-). Cesta byla hóóódně do kopce, ale dorazili jsme nahoru. Cestou jsme poobědvali sledováni projíždějícím traktoristou a několika turisty, no možná je ta Vysočina lákala :-). Počasí se nám opravdu vydařilo, modré nebe, sluníčko … jen na vrcholu děsně foukalo, tak jsme rychle udělali pár fotek a hurá k prameni Moravy. Ochutnali jsme a už jsme spěchali ke slonovi, aby nám splnil nějaké to naše přáníčko:-), doufám, že se vyplní. Jo jo, nahoru a nutně následovalo dolů. Šlo se lépe a cestou jsme si i zazpívali:-) uteklo to rychle. Kousek před Starým městem pod Sněžníkem jsme se zastavili u vojenského bunkru a zvládli fotky přes střílnu a také jsme si zablbli na balících sena, to byla honička po balících a co z toho je fotek :-). Ovšem vlak na nás nepočká, tak jsme radši šupali k zastávce. Měli jsme nakonec ještě dost času, tak jsme vytáhli sušenky, čokoládu,… Pak přijel vlak a hurá domů. V Ústí jsme zašli do Avionu na večeři apod., a pak na chatu a spát. Po té třicetikilometrové túře se nám to krásně spalo. Ráno jsme vstávali na vlak, takže jsme se rychle nasnídali, pobalili, rozloučili se s Mikim, Bedlou a Liškou, kteří jeli z Ústí později a odfrčeli domů. Výprava se povedla a ti co nejeli musí trpce litovat. Bylo to bezva.
Očko