Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers Skauti

Vánoční výstup na Sněžku 2013

Jako každý rok i letos se uskutečnila výprava na Sněžku. Letošní hvězdná sestava byla: Uzlík, Mája, Liška, Kouďák, Zpomaflex, Jemnej a Kikin.

Sešli jsme se v pátek 20. 12. v naší skautské klubovně. Nejdříve jsme si našli spoje a dohodli plán trasy. Potom jsme něco zahráli a šli jsme spát, abychom byli odpočatí. Vstávali jsme ve 4 ráno. Nasnídali jsme se, sbalili si věci, poklidili srub a vyrazili s domluvenými taxíky směr Uhersko. Tam už na nás čekal vlak do Pardubic, kde jsme přebíhali na vlak do Dvora Králové. Odtud jsme autobusem jeli do Trutnova a z Trutnova do Pece pod Sněžkou, kde jsme byli už v 7 hodin. Což se nám ještě nikdy nepodařilo.

Nakoupili jsme si zásoby na cestu v místním krámku a vyrazili. Trasu jsme zvolili přes Růžohorky. Šli jsme podél nově otevřené lanovky. Nejprve nás čekal náročný výstup lesem. Potom jsme došli k zasněžené chajdě. Tam jsme po sobě házeli sněhové (ledové) koule, krychle, kvádry či jiné patvary a shazovali jsme své soky či sokyně do sněhu. Od této chatrče nikdo neodešel suchý. Pak jsme konečně došli na Růžovou horu. Zde jsme se usadili v chatě a dali jsme si kofolu a polévku.

Po obědě jsme šli chvíli lesem a potom jsme již v dáli viděli největší horu ČR. Další úsek byl svah, který někteří odvážlivci sjeli na lopatě, a pak už nás čekalo poslední stoupání. Při posledním výstupu byla cesta zledovatělá, takže jsme mohli pozorovat pár držkopádů, ale i přes tuto nepříjemnost jsme na Sněžku dorazili. Zde jsme udělali společné fotografie, odeslali pohledy a kochali se výhledem na okolí. Při sestupu ze Sněžky foukal silný vítr, který nás velmi obtěžoval, ale asi po půl hodině foukat přestalo.

Zpáteční trasu jsme naplánovali Obřím dolem. Kde byla většina sněhu vyfoukaná, takže jsme naše lopaty moc nevyužili, ale sem tam jsme přece neodolali pokušení a sjížděli jsme některé zasněžené svahy. V Peci pod Sněžkou jsme čekali půl hodiny na autobus, tak jsme se usadili v jednom z tamních krámků, kde si někteří jedinci koupili čokoládu ze Sněžky. Zpátky jsme jeli úplně samou cestou: z Pece do Trutnova, z Trutnova do Hradce Králové, odtud do Pardubic a z Pardubic do Uherska, kde na nás zase čekali naše taxíky. Domů jsme se vrátili asi v 8 hodin.

(Zpomaflex)

Společné foto z vrcholu

Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers Skauti

Skauti ve Válce o Cintru skončili na straně vítězného Nilfgardu

Pátek 27. 9. 2013 – Cesta na Orlovy

V 16:00 jsme měli sraz se Trapperem, Zpomaflexem, Kikinem a Trávou. V 16:03 už nám jel autobus do Chrasti u Chrudimi, kde jsme přestoupili na spěšný vlak Antonín Slavíček (sp 1989), který nás zavezl do Havlíčkova Brodu. Tady jsme nasedli do Rychlíku číslo 684, který nás zavezl do Světlé nad Sázavou. Kde jsme počkali asi půl hodiny na „Cintra Car“, který nám odvezl věci, a my jsme se mohli bez zatížení vypravit na bojiště, od kterého nás dělilo 13 kilometrů cesty. Z nádraží jsme odcházeli asi ve tři čtvrtě na sedm a cesta nám zabrala asi 3 hodiny, protože jsme museli jít podél silnice a ne lesem, kde byla tma jako v pytli. A kdo by chtěl bloudit navečer v neznámém lese, že? Cestou jsme se ještě potkali s Kouďákem a šťastně dorazili na bitevní pole. Na místě jsme se zaregistrovali, nechali si schválit zbraně (většinou na druhý pokus) a už jen opekli buřty a šli spát.

Sobota 28. 9. 2013 – Válka o Cintru

Budíček v sedm ráno byl tak akorát. Hned po něm začal náš velitel, Nilfgaardský císař, svolávat vojsko mocného černého císařství, které čítalo 150 bojovníků a bojovnic, k válečné poradě. Během porady jsme byli rozděleni do 6 divizí. My a další dvě skupiny jsme tvořili 25 člennou třetí divizi Magne. Dále se nám představili 2 prefekti, kteří veleli každý třetině vojska (tzn. dvěma divizím) a samotný Císař Emhyr van Emreis. Po poradě byl oficiální nástup vojsk. Dozvěděli jsme se základy pravidel, která jsme měli všichni nastudované z domu, dále se nám představili i tři armády koalice severních království, které se nám postavili. Nejdříve bíle oděná armáda krále Foltesta z Temerie, jako druhá červená armáda krále Vizimira I. z Redanie a jako poslední Kaedwenská armáda pod velením krále Henselta ve žlutém. Tyto tři armády počtem odpovídali naší Černě oděné císařské armádě zlatého císařství. Po nástupu se armády odebrali na jejich mrchoviště, kde se i doladila taktika a Válka o Cintru mohla začít naplno. Cestou ještě zazněla Nilgaardská válečná píseň do pochodu a k útoku. Od 9:00 začínala hra. Já a Trapper jsme byli vybráni z celé armády k tomu, abych vyrazili podél pohoří hledat město Cintra a vrátit se zpět se zprávou, kde se nachází. Tento úkol jsme vykonali a díky rychlému splnění naše armáda dobyla toto město ještě před seveřany, kteří o chvíli později, ale v první bitvě byli odraženi potupnou porážkou. Takto probíhal celý den. Armády se střetávali v soubojích 150 proti 150, štítová hradba proti štítové hradbě a taky v potyčkách 20 proti 20 ve volném boji. Občas přišel čas i na Nilfgaardskou férovku 20 proti 3, ale sever nám tyto okamžiky oplácel stejně. Během 8 hodin bitvy od 9:00 do 17:00 jsme zažili asi 20 střetů, získávali území a i je ztráceli a tak po konci prvního dne bylo skóre bodů pro obě strany skoro vyrovnané. Po první části války jsme si uvařili večeři (BrKaše z párky a cibulí, grilovacím kořením a polovinou másla), koukli se na kouzelnické vystoupení a dostali jsme se k Zaklínač Kvízu. Byl to vědomostní kvíz, kde soutěžilo 6 zástupců všech frakcí (3 za Nilfgaard a 3 za Severní království) a každý hrál sám za sebe. Za Nilfgaard jsme do posledního volného místa nasadili Zpomaflexe a ten jako správný Zaklínačolog dokázal vyhrát celou soutěž. Byl to vskutku hrdinský výkon a náš spolubojvník získal jako odměnu deset zlatých, které daroval státní kase pro dobru Nilfgaardu a Císaře. Potom jsme se už jen podívali na fotky a videa z bitvy a šli spát.

Neděle 29. 9. 2013 – Poslední bitva

Ráno byl budíček znovu v 7:00 a bitva začínala v 8 hodin ráno na mrtvolištích. Druhá část bitvy probíhala od 8 hodin do 11 dopoledne. Nejdřív jsme se střetli znovu u Cintry se seveřany, kterým jsme vyprášili kožich a tím splnili jeden velký úkol a měli jsme vystaráno. Seveřani však neměli a tak přitáhli rovnou před naše mrtvoliště a začali na nás pořvávat. My jsme po chvíli otálení vedli prorážecí útok, který však selhal. Nepřátelé měli větší obvod řady, takže byli ve výhodě. Na druhý pokus se nám však podařilo probít se skrz na pravém křídle a vběhnout středu a pravému křídlo do zad, čímž jsme je vyřídili. Po krátkém odpočinku jsme se ještě párkrát utkali u labyrintu a tím skončila druhá část boje. Posledním střetem armád byla Velká závěrečná bitva, která rozhodovala naprosto o všem. Během předchozích částí bojů se nám podařilo získat výhodu dvou životů navíc a nepříteli se podařilo získat jen jeden život navíc, takže jsme měli výhodu. V závěrečné bitvě naše divize nastoupila na levém křídle proti vojskům krále Henselta. Jako první jsme prolomili nepřátelskou linii a donutili nepřítele k ústupu. Dále následoval střed, kde se zbytky naší divize přičinili o porážku Temerie a jako poslední padla Redanská vlajka. Císařství Nilfgaard zvítězilo, severní království byla poražena. Long life for the Emperor! Potom jsme využili akce v krčmě 3 párky v rohlíku za 20 Kč a odešli na nádraží. Cesta zpět nám zabrala 2 a půl hodiny, což je výborný výkon. Oslavili jsme vítězství a úspěšné stihnutí vlaku čokoládou a z Chrasti domů nás odvezli paní Hrubá a Michalíčková. ZA rok zase podpoříme Nilgaard!

Jemnej

Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers

Obrok 2013

Na západočeském hradě Švihov, se od středy 18. září do neděle 22. září zúčastnili Lužští roveři (Pů, Píšťalka, Kukačka, Šíra a Jemnej) celorepublikového setkání roverů ObRok13, které se v různých místech české republiky pořádá každý lichý rok. Původně se měl ObRok13 konat v polovině června, ale kvůli povodním byl přesunut na zářijový termín.
Ve středu tedy Kukačka, Pů a Jemnej vyrazili autobusem z Luže směr Pardubice, kde při čekání na vlak do Prahy nakoupili zásoby. V Praze se potom ke skupině přidal Šíra. Vlak, který směřoval na Plzeň, byl přeplněn hnědými šátky a červenými šňůrkami. Na místě nás uvítal déšť, který odradil některé měkotiny od příjezdu, ale stanové městečko se rozrůstalo celý pátek rychlým tempem. My jsme přijeli jako jedni z prvních, a tak se naše 3 stany vystavovaly dešti na docela rozlehlém plácku v Subcampu Severovýchod. Žádný celoplošný oficiální program neprobíhal, tak jsem se se Šírou vydal hledat cachku, která byla ukrytá tak důkladně, že jsme ji nenašli. Alespoň jsme si vyzkoušeli dotykovou GPS navigaci (který stála za starou bačkoru…). Zklamán neúspěchem se Šíra s Kukačkou a Půem vydali objevovat krásy města a já jsem sem utužoval vztahy s posádkou Odyssei, který byla na ObRoku přítomna (Podle Půa a Šíry jsem jen šukal po okolí…). Večer byl zahajovací ceremoniál, kde vystoupila Popelka, moderátor z rádia Kiss proton, velký štiky z Junáka a hafo dalších lidí. Taky byla vyvěšena vlajka ObRoku.

Čtvrtek měl podtitul Služba, která je tradičním programem každého ObRoku. Kukačka a Pů měli službu dopoledne, Šíra celý den a já odpoledne. Každý si ji předem vybral na registračním webu. Den, jako každý další, začínal nástupem, kde se vyvěsila česká vlajka. Dopoledne nebylo moc co dělat, mohl jsem zase jen tak šukat po okolí, byl jsem na prohlídce hradu a před příchodem Půa a Kukačky a příjezdem Píšťalky uvařit oběd a pak se sám vydat naplňovat roverské heslo „Sloužím“. Moje služba byla monotónní. Vozil jsem kolečka plná drnů trávy ze zarostlých ochranných zdí vnější hradby, která měla chránit Švihov před velkou vodou. Tohle jsem dělal asi 3 a půl hodiny a potom už nebylo co čistit, tak jsem měl volno, jako každý, kdo tou dobou měl službu na hradě. Ještě před setměním se ukázala duha, která zvěstovala obrat k lepšímu počasí, a po ní byl večerní nástup, který byl také každý den, kde se sundala česká vlajka. Večer na hlavním stagy hrála kapela Amore Perros, ještě nějaká další, ale my jsme se rozhodli užít si noční hru. Noční hra byla původně plánovaná pro 100 lidí, ale odrazilo jich asi 200 a tím byla znehodnocena, protože pro 100 lidí vypadala opravdu vymazleně, ale moc lidí jí ubralo na kvalitě.

Pátek se nesl ve jménu Inspira, které je vlastně program, který si každý kmen měl připravit pro ostatní kmeny. Svoje Inspiro vždy prezentovala čtvrtina kmenů, takže nikdo nemohl stihnout všechno, ale Inspir bylo tak velký počet, že by to nikdo stejně nestihl. Naše Inspiro jsme vymysleli se Šírou a byla to vylepšená verze táborové hry: „Hádej, hádej hadači!“. Taky jsme oba svoji část zapomněli doma, tím pádem jsme museli na místě zaimprovizovat a vymyslet nějaké náhradní. Nakonec to byla slepá bába se sudem na hlavě, kdy ostatní slepou bábu škádlili ne pokřikováním, ale mlácením do barelu, který rezonoval. Překvapivě naše Inspiro mělo úspěch. Odpoledne následovala velká hra. Tady si každý vyrobil řemdih z ponožek a šátku a se svým šlechtickým rodem podle subcampu se vydal dobývat hrad Švihov. Hra to byla zábavná, ale našemu rodu se dařilo pramálo, protože se musel probíjet přes Prahu ke svým surovinám. Praha s Moravou byly nejpočetnější rody a tak nikoho nepřekvapilo, když se utkaly v souboji o první místo. Nakonec zvítězila Praha, přestože Morava začala získávat body jako první. Jiho-západ byl třetí a my, severo-východ jsme byli čtvrtí. Večer zase koncertovaly kapely, v diskuzním stanu se diskutovalo, v kino-stanu se promítalo a v čajovně se potkávali lidi.

Předposledním dnem ObRoku byla sobota. Hlavní náplní dne bylo VaPro, což byly 4 programové bloky rozdělené na dva dopoledne a dva odpoledne. Každý si mohl zvolit VaPro jaké chtěl už při registraci, jelikož některá měla omezenou kapacitu. Ale protože dost lidí nedorazilo, tak se člověk na místě mohl rozhodnout, kam vlastně půjde, protože nikdo vás od nikud nevyhodil. Já jsem byl nejdříve na Zahraniční dimenzi skautingu, kde vlastně mluvili o tom, jak se v zahraničí hrotí klučičí a holčičí skauting, náboženství a jaké jsou akce pro rovery a skauty. Další na programu jsem měl přednášku s fotkami o KLDR, kde bylo vyprávění očitého svědka a autora fotek. To bylo velice zajímavé. Třetí byly netradiční sporty, které jsem měl se Šírou. Zahráli jsme si Tchoukball, Korfbal, Kin-ball, Ultimate frisbee a frisbee golf. Mě zaujal zejména Tchoukball, který je prostě boží. Hraje se s dvěma trampolínami, na které se hází míč, který se musí odrazit do pole, aniž by ho chytil soupeř. Se Šírou jsme potom pokračovali i na čtvrtý blok, kde vyprávěl Jiří Navrátil, místostarosta Junáka, jaký byl skauting před válkou, za komunismu a jaké to vlastně všechno bylo. Měl opravdu přehled a nadhled na celou historií i politikou a prostě věděl. Večer byly poslední koncerty, byla svěšena vlajka a Obrok a byl oficiálně ukončen.

Posledním dnem byla neděle, kdy ráno byla mše, kterou jsme však nestíhali kvůli vlaku. Tak jsme tedy brzy ráno sbalili stany a vydali se na nádraží cestovat domů. Jediný Šíra, který jel „jen“ do Prahy zůstal na mši, a odregistroval nás. Tak skončil ObRok13, vzhůru na ObRok 15!

(Jemnej)

Rubriky
Roveři & Rangers

Roveři na Sněžce

Psal se den 28. prosinec 2012 a lužští roveři se opět vydali pokořit těch známých, někdy bolestivých, ale úžasně fotogenických 1602 m n.m. Již den před samotným výstupem se někteří roveři sešli v Pardubicích na 3D Hobitovi, aby zjistili, že budou muset jít znovu na další části trilogie :).  Krtek, Helča, Jasanka, Marko, Káťa, Erdík, Šídlo, Fanda, Ivet a Miki, doufajíc ve slunečný zážitek, vyrazili po sedmé hodině ranní z Rosic u Pardubic. Kratičkou návštěvou na své cestě poctili Dvůr Králové a Trutnov. To už se ale hrnuli z autobusu v Peci pod Sněžkou (v 9:35 místního času).  I letos zvolili tradiční cestu přes Růžohorky, zpáteční trasu si naplánovali přes Obří důl. Kdo již tuto cestu v zimních měsících absolvoval,  byl nadmíru spokojen s podmínami, které v nejprudším úseku procházky panovaly. Žádné problémy se sněhovou pokrývkou, ledem, nebo jinými nástrahami 🙂 První pohled na odhalené vrcholky skauty opět okouzlil. Ani fotograf, vlastně ani paměť (proto se na Sněžku vydávají rok co rok :)) nemůže zachytit tu přírodní nádheru. Po překonání první části putování nahoru se žízniví roveři odměnili v Děčínské boudě, kde narazili na druhou lužskou expedici čítající 5 členů. Po občerstvení pokračovali ve své cestě, kterou si zpříjemnili míčovou hrou, jež zabránila trudomyslnosti. Letošní cesta nebyla příliš náročná, proto si mohli dovolit častější termoskové a toastové zastávky a kochat se ojíněným okolím. Poštovnu navštívili ve 14:30. Zpáteční cestu seběhli, sjeli na pekáči nebo na kluskách. V pět hodin se rozjeli do Hradce Králové, posléze do Pardubic a Luže. Snad ani není možné, že jim hory každoročně připravují takové zážitky. Proto se na zimní Sněžku jistě vydají i příští rok.

Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers Skauti

Výročí 100 let narození Josefa Koukala

Sraz byl určen na devátou hodinu, patnáctou minutu. Kikin a Kouďák už pod Chlumkem čekali, já jsem byl ve dvacet teprve na náměstí. Naštěstí tam začínal i program stého výročí Josefa Koukala a tak jsme o nic nepřišli. Lidé se střídali v projevech a mluvili o jeho zásluhách v boji a jeho předválečném i poválečném životě. Potom se program přesunul do Jenišovic, kde jsme ani my nemohli chybět a proto jsme na kolech vyrazili směr Radim a cestou nabrali Trnku, která jediná nezodpovědně neměla kroj a tak jsme jí dali šátek. Já jsem kolojízdoval na naší historické ukrajině, ostatní měli novější typy kol. Každý kopec byl pro mě utrpením, pro ostatní humorný moment. Nakonec jsme k cíli dorazili a byli součástí početného publika. K nošení věnců pod pamětní desku vyhrával pochodový orchestr z pardubické Zušky. Po dalších projevech proletěli účastníkům nad hlavami letouny Jas 39 Gripen, ve výšce kolem 300 metrů. Následovala národní hymna a chvilka ticha, kterou čtyřikrát proťal zvuk salvy, kterou vypálili na počest J. Koukalovi příslušníci AČR. Poté se dění přesunulo do staré školy, kde byli vystaveny pozůstatky vojenské služby Josefa Koukala, modely letadel a další vojenské cennosti. O patro níže bylo malé hasičské museum. Venku si ještě nadšenci létali s modely, ale tou dobou jsme již vyráželi zpátky do Luže. Cesta okolo Voletického rybníka, nebyla tak hrozná, jak by se mohlo zdát, po nedávném dešti, ale Kikin se stejně nevyhnul zablácení od kol. (Jemnej)

Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers Skauti Skautky

Výprava do civilizace

Měli jsme se sejít v 16:00 u skautského srubu, ale v čas jsme přišly jen já a Domča. O pár minut později dorazila Bára. Po delší době přijel i Kouďák a nakonec přišli i Remci. Došli jsme ještě na nákup a pak zkoukli 2 díly Okresního přeboru. Poté šli Remci domů a my si ukuchtili šneky z listového těsta. I když se nám trochu roztekli, byly moc dobrý. Pak zase přišli Remci a společně jsme se vydali do Holubníku. Tam jsme trochu popili 🙂 sladký vody a zahráli pár her. Z Holubníku jsme šli zpět do srubu a koukali jsme na Okresní přebor, ale všichni jsme po chvíli vytuhli a seriál hrál pořád dokola, ale nikdo ho nesledoval (někteří sledovali asi podvědomě a pamatovali si skoro vše do desátého dílu). Asi ve tři hodiny Koudy PC vypnul a konečně jsme mohli v klidu spát. Ráno nám Štěpán přinesl snídani, najedli jsme se a šli jsme hrát kuličky do parku. Z dlouhé chvíle jsme si zahráli ještě pár her a pak jsme se vydali na zastávku, kde se po chvíli objevila Eliška. Dojeli jsme do Pardubic, chvíli se procházeli po Afi paláci, pak si zase zahráli kuličky v parku u zámku a šli do Grandu. Tam se k nám připojil Miguel, shlédli jsme film “Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka“a jelikož jsme měli spoustu času, šli jsme zase do Afíčka. V Afi paláci jsme si zahráli na schovku a když jsme seděli na lavičce a hráli zase nějakou jinou hru, přišel k nám chlap a povídal, že tohle není žádná čekárna a že máme buď nakupovat, nebo vypadnout. Tak jsme dohráli a šli na nádraží. A tam čekali na vlak. Ve srubu jsme poklidili, zabalili si věci a rozešli se domů. =) Geiša

 

Rubriky
Roveři & Rangers Skauti Skautky

Polem, nepolem, zkratkou z Mýta přes Vraclav do Luže

V pátek 13. ledna jsme se v 15:40 sešli na autobusové zastávce na náměstí. Byl jsem tam já, Koudy, Jemnej a Trnka. Počkali jsme na bus a jeli do Skutče, tam jsme nakoupili osobáčky a jídlo na oba dny. Přišli jsme do bazénu, tam jsme zaplatili, přezuli, převlíkli, osprchovali, zablbli a zaskákali, zas osprchli, osušili, převlíkli, vrátili klíče, vypili automat na horkou čokoládu, šli na zastávku, počkali na bus, odjeli ke srubu a čekali na skautky, které měly přijít večer, ale před nima přišel nečekaně Traper. Po Tondovi už samozřejmě přišly skautky, my jsme čekali, že skautky uvařej večeři a puding, ale ono se jim nechtělo do vaření, tak vařil Jemnej. K večeři byly těstoviny s kukuřicí, kečupem a vepřovkou. Holky uvařili s Kouďákem puding na ráno. Když jsme zjistili, že je 11:00, připravili jsme si spaní a zkoukli film (cca ve 2 hodiny příští den jsme si ještě zazpívali karaoke), ale potom jsme šli už opravdu spát. (Kiki)

V Sobotu 14. ledna jsme, až nevkusně brzo vstali a nasnídali se. Ke snídani jsme měli puding s piškoty a čokoládou. Po ranní hygieně, kterou absolvovala jen část z nás, jsme šli na busovku, čekat na bus. Nasedli jsme do prázdného busu a dojeli až do Mejta. Po malém nákupu jsme se vydali na cestu. Po chvíli začalo konečně svítat, a tak jsme už na cestu viděli. Při chůzi jsme se pokusili hrát hry, ale všeho jsme nechali se závěrem, že ty hry bychom měli hrát v klidu a tichu někde doma. Za pár hodin jsme se dostali do Vraclavi, kde jsme si prohlédli kostel, tam jsme si také koupili zapik a Jemnej si koupil jogurt, který jedl kusem klacku. Pokračovali jsme dál přes pole a lesy, z kopců do kopců až do malé vesnice zvané Popovice. Pak jsme pokračovali směrem na Pěšice. O kousek dál jsme rozdělali oheň a opekli vuřty, a pak jsme vyrazili zase přes pole, až jsme se oběvili na Pokloně. Zde jsme se pokochali výhledem a udělali fotku. Pak jsme už jen slezli dolů a byli jsme ve srubu. Tam jsme uklidili, zkoukli film, rozloučili a šli domů. (Gejša)

Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers

Sněžka bývalých, současných i budoucích lužských skautů :)

Jestli pro mě byla  „loňská Sněžka“ velkým zážitkem, nevím, čím by pro mě byla ta letošní :).  Zkrátka něčím nezapomenutelným….

Expedice na Sněžku 2011 čítala celkem 14 účastníků. Devět z nich se do Pece pod Sněžkou dopravilo auty a tak si nechali ujít vtipnout a úspornou cestu vlakem nebo autobusem. A že byla opravdu veselá, dokazuje to, že nás vyprávění o ní bavilo snad až na Růžohorky :).  Více od Marka ;). Pětice bývalých skautů (Petr M., Tomáš S., Kudlička, Kamča, Petr V.) udávali tempo, kterému se současní skauti pokoušeli vzdorovat, ovšem neúspěšně. Byli rychlejší, no :). Občerstvovací polévková zastávka v Děčínské boudě nám doplnila energii. Zde jsme spatřili to, v co jsme celou dobu doufali! Sluneční paprsky zvítězily nad mlhou a my se vydali vstříc inverznímu zážitku. Počasí vylákalo také spousty turistů. Vrchol jsme zdolali o půl druhé, užili si nezapomenutelný výhled na nekonečné moře a pokračovali jsme dál Obřím dolem. Konkrétně Šíra, Marko, Fanda, Ivet, Šídlo, David E., Krtek, David Z. a Renďa.  Kdo by řekl, že dolů se půjde hůř než nahoru :). Bičováni větrem jsme vzdorovali ledovým nástrahám. S pomocí Marka všichni bezpečně sestoupili. Sluníčko nás stále doprovázelo a hřálo. Ve čtyři hodiny jsme byli zpátky v Peci, odtud jsme se rozjeli ke svým domovům. Myslím, že všichni stejně hezky unavení a spokojení.

Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers

R&R výprava: Co jste viděli v Praze? Nic.

Tentokráte vyrazili vesničani do hlavního města za kulturou. S Eliškou jsme obsadili Prahu už ráno, abychom připravili zbytku výpravy zázemí. Kolem 13:00 jsme se sešli u sochy sv. Václava a  vyrazili na Neviditelnou výstavu, která byla na Karlově náměstí. Před prohlídkou proběhla na náměstí ještě debata o absolutní tmě a že důlní a jeskynní tmu jako nikdo nerozkouká.  Po uschování věcí jsme šli na výstavku pomůcek pro slabozraké. Na prohlídku jsme vyrazili společně Milenou Nevidomou, po zavření dveří bylo všude kolem vidět velký prd a my se museli začít orientovat podle hmatu a sluchu. Šahat na vše bylo povoleno, a proto si výstavu jistě nejvíce užili ochmatáci zatížení na haptiku. V naší skupině jsme se naštěstí všichni znali a asi proto nedošlo k ničemu velkému, co bychom zde museli rozpatlávat:). Za zmínku stojí víceméně pouze sáhnutí „víme koho“ na prso „víme čí“ a několik kopanců „víme kam“.  Navštívili jsme předsíň, kuchyň, obývák, koupelnu, rušnou ulici, les, hájenku, výstavní síň se sochami a bar, kde si dal Panda třetinkové pivo, na což samozřejmě se svými zkušenostmi přišel. Byla to skutečně výstava jakou svět neviděl. A celá ta sranda, která stála 170Kč/os, stála za to. Tma se mám bohužel za hodinku rozkoukat nepodařila, z čehož by se dalo podle našich předpokladů usuzovat, že jsme se nacházeli v jeskyni nebo v dole. Do toho ale nehrálo to, že se výstava konala ve druhém patře radnice. Debata se naštěstí dále nerozvíjela.

Po výstavě jsme vyrazili směrem na Náměstí Míru a cestou se stavili v restauraci na pizze. Většina z nás byla alespoň částečně spokojena až na Pandu, který si objednal těstoviny, víceméně bez ničeho, a pak se divil. Vlastně jsme se divili všichni a zhodnotili jídlo jako nepoživatelné. Není se ale čemu divit, neboť těstoviny stály díky slevě na isic 0 Kč. Co by za ty prachy chtěl. Já jsem si ještě převlékl kalhoty a boty a vyrazili jsme k Vinohradskému divadlu.

Šli jsem na Apartmá v hotelu Plaza od Neila Simona, které bude mít premiéru kupodivu až 22.12.2011.  Po odložení věcí do šatny a nakouknutí do sálu, ze kterého nás vykázal sám Stropnický, jsme se šli podívat po divadle a občerstvit se. Hra se skládala ze čtyřech částí: svatebních hostů, hosta z Hollywoodu, přestávky, která bodla, a věrných hostů. Komedie to byla. Zážitek z tohoto veledíla mi ale zkazila moje únava z celého dne. Po divadle jsme se rozloučili s Očkem a vesničani vyrazili projít celý Václavák, kde jsme zírali do výlohy, jak ryby oždibují exponátům nohy. Celé jsme to zakončili v McDonalds na malé svačince a vyrazili na vlak. Z cesty do Pardubic stojí za zmínku pouze Pandova toaletní pozice, neboť v kupé bylo pouze 6 sedadel. Z Pardubic odjelo o půl jedné jedno plné Pandí auto do Luže, bohužel v něm nebylo místo pro mě, a tak jsem musel dát za vděk přespat v Mikiho novém supermoderním bytě.

 

Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers

R&R schůzka

První R&R schůzka po prázdninách se konala v Léčebně. Sraz byl u Gingo Biloba, který někteří i našli. Na začátku jsme zahráli kuličky, které vyhrálo Šídlo. Pak jsme si ještě zaházeli talířem a o půl čtvrté jsme šli na pavilon L, kde probíhala přednáška jedné dobrovolnice, která tři roky učila ve škole v severní Indii. Po přednášce jsme se rozešli na večeři a za necelou hodinu se sešlo zdravé jádro v Holubníku, kde jsme řešili ovčí hlavolam, který nakonec vyluštila Liška, a naplánovali jsme další akce.