Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.
I letos vyrostl na louce Račího potoka skautský tábor. A protože mu nechyběla vláha,
což je vlastně už jeho dobrým zvykem rozrůstal se do všech směrů, tvarů, výšek a velikostí. Tábor ve tvaru lodi, dvě vysoké stěžně s plachtami, kormidlo, zdobená příď, kotva, 10 kajut pro malé námořníky- to vše připomínalo skutečnost, že jsme na čtrnáct dní opustili pevninu. Rozhodli jsme se uspořádat plavbu na bájné lodi Sequoia. Proto tedy: „Napnout plachty a zvednout kotvu!!!“
Když ustalo zvědavé štěbetání první noci a Sequoia se plavila tmou, ticho mezitím dávalo vědět, že je něco ve vzduchu. A to už jsme zápasili s bouří, jenž byla naším prvním budíčkem. Již nejsme námořníci té proslulé lodi, která svou přídí rozrážela vlny oceánů po stovky let, jsme ubozí trosečníci ostrova Wambundum. Ale ztroskotala loď, ne naše naděje na záchranu. A my všichni: 
Lístek, Geiša, Uzlík, Sirka, Fijavička, Beruška, Jahůdka, Rybana, Barcelona, Kytička, Malej, Véna, Maty, Semiš, David, Kája, Filda, Toník a Kuba, se zachráníme.
Po několika hodinách na ostrově jsme zjistili, že nejsme jeho jediní obyvatelé. Wambunové, lidé z kmene žijícího na ostrově, dokonce vědí, kde se nachází trosky naší „Bajné“. Jenže prozrazení těchto míst nebude zdarma. Wambunové zde žijí již po několik pokolení a ostrov téměř vyplenili, proto požadují nové loviště. A nevybírají si pouze nový ostrov plný hojnosti, ale vybírají si i kapitána. Jednoho z nás, který bude podle Wambunů schopný najít jim náhradní domov. Rozdali nám wambunské hole, na kterých si budeme zaznamenávat naše úspěchy.
Jen ten, kdo jich bude mít nejvíc, se stane kapitánem Sequoii.
Tábor se i nadále rozrůstal…o nové ohniště, hřiště nebo lanové lávky a prolézačky. Námořníčci se utkali v boji s chapadly medúzy, pojídali samé v ybrané mořské pochoutky, zúčastnili se také námořní bitvy, bojovali proti pirátům v blokádě Pacifiku a chystali pasti pro mořské příšery. Také jsme se stali námořní policií a objevili jsme Motýlí ostrov. Zkoušeli jsme, čí lodička má lepší plachty a pěli jsme námořní písně. Vyráběli jsme námořnické číše a také lodní deníky. A jako správní plavčíci, měli jsme každý svůj šátek. A co by to bylo za námořníky, kdybychom se neplavili na skutečné lodi, dokonce proti proudu Ebalu. Naši plavbu jsme ukončili v přístavu Kunětice. Putovali jsme až k hradu, společně s kmenem Četuksů a navštívili Perníkovou chaloupku, kde na nás čekal nečekaný zábavný program:.
Wambunové měli plné kapsy peněz, které našli na ostrově, prý snad byly pirátské, jenže jejich kapsy byly děravé a celou cestu je ztráceli. Plnili se nejen naše kapsy, ale také naše záznamové hole. Přesto pořád nebylo jasné, kdo se stane kapitánem. Námořníci dokázali Wambunům, že jsou stateční, kdy další kus lodi našli na konci cesty k majáku, který byl vidět pouze v noci. Trosky lodi také objevili v Chydudově (Dudychově) jeskyni, kam se téměř s horolezeckým nasazením vyšplhali všichni plavčíci. Další horolezecký výkon museli námořníci předvést, když lezli po neukotveném lodním žebříku. To, že jsou opravdu otužilí
a že voda je jejich živel, dokázali starým mořským vlkům na koupališti v Boru u Skutče. Dalším odvážným činem byla noční výprava do Černého srubu, kam je poslala tajenka, kterou vyluštili. Slibovaný text, že zde možná nenajdou jen kousek lodi, byl pravdivý. Poklad na ostrově byl konečně objeven. Jenže takový poklad se musí hlídat. Již nám zbývalo najít poslední kousek lodi, když vtom někdo přepadl tábor a poklad zmizel. Byl to trest za nepoctivé hlídání? V temném lese jsme našli pouze nejasný vzkaz, který nás odkazoval na Pasíčka.
Dlouho jsme neváhali a směřovali jsme k místu, které nám dopis prozradil. Hledali jsme všude, ale v areálu Pasíček jsme našli pouze zvířátka. Až cestou zpátky jsme objevili to, v co všichni doufali.Našli jsme naše poklady! Zjistili jsme, že všechny poklady, co máme, si musíme pořádně střežit! A protože jsme také objevili poslední kus naší Sequoii, byli jsme rádi, že můžeme vyplout.
Všichni prokázali sílu, odvahu, vytrvalost nebo zručnost, všichni dokázali všem, že jsou nejen skvělí námořníci, ale také zkušená vlčata a šikovné světlušky. Kapitán byl vybrán, loď měla napnuté plachty a v nich vítr. Oslava na palubě byla zasloužená! Tedy: „Zvednout kotvu! Odplouváme!“
Šídlo
