Chceš poznat svoje přednosti i nedostatky?
Chceš patřit ke 40 milionům skautů ve 217 zemích světa?
Máš rád přírodu? Chceš chodit na výpravy a jezdit na výlety?
Chceš se zlepšovat a učit se novým věcem?
Chceš získat nové zážitky a poznat sám sebe?
Tak přijď mezi nás!
V pátek 14.9.2012 začínáme nový školní rok na zahajovacím táboráku, který začíná v 17 hodin u skautského srubu. S sebou vezmi rodiče, sourozence, kamarády, buřty na opékání, sportovní oblečení, něco k pití a dobrou náladu .
Rádi uvítáme nováčky všech věkových kategorií, děti, mladé i dospělé vedoucí.
Těšíme se na vás!
Sešli jsme se asi v šest ráno v Pardubicích na nádraží. Kouďák dorazil jako vždy pozdě, ale stihli jsme to. Musím poznamenat, že Koudy jel autobusem a my ostatní jsme se svezli s panem Jankem. Dojeli jsme vlakem až do Prahy, kde mi během hodinové přestávky přinesl brácha spacák, a pak jsme nasedli do autobusu. Náš bus byl vybavený malými televizkami, ale ke Zpomaflexově zklamání nám je nezapnuli.
V Norimberku jsme si udělali malou přestávku na nádraží, kde jsme potkali jednoho opilého Čecha a vyrazili jsme do kempu. V kempu jsme se ukempařili a jeli do města. Při procházce u hradeb jsme narazili na super klouzačku a o kousek dál na bezva houpačku. Tam jsme strávili asi dvě hodiny a potom jsme šli na hrad. Pak jsme si to razili městem a cestou jsme potkali něco jako Orloj, akorát v německé verzi, a taky kostel sv. Lorenze. Cestou zpět jsme narazili na „odstřeďovák“ tj. takový nakloněný talíř, který se točí uprostřed a na to si lehneš a točíš se.
Mezitím přišel cizí chlap a ptal se nás, jestli nemáme pyrotechniku. Tak jsme řekli, že ne, chvíli jsme si s ním pokecali a šli jsme do kempu. Po cestě jsme našli pár kešek, v kempu uvařili bramborovou kaši s párky, vykoupali se – což se nám potom dlouho nepoštěstilo – a šli jsme do hajan. Geiša
Den druhý – Návštěva ZOO a přesun do Vilsecku
Ráno jsme se v 7:15 vzbudili, k snídani byl mazanec s marmeládou. Po snídani jsme umyli kotlík zbalili krosny (a schovali je do stanu), došli si na wc a vyrazili na vlak. Poté co, jsme vystoupili, jsme se zeptali jedné hezké paní na cestu do ZOO. Poté jsme jeli autobusem a kvůli sporné němčině jsme vystoupili o dvě zastávky dříve. Alespoň jsme našli další kešku. Cestou zpátky z kešky jsme museli běžet, protože by nám jinak ujel autobus. Konečně jsme se dostali k ZOO (německy Tier Garten). Po čtvrt hodině čekání jsme dostali mapky a dostali jsme 3 hodinky rozchod. V Zoo bylo mnoho druhů zvířat (např. Žirafy, Zebry, Pštrosy, Kachny, XXX, XXX, Papoušky, Mývali, Lvy, Tygry, domácí prasata, Velbloudy, Kozy, Lamy, Sovy, Delfíni, Ryby, Rypoušim Tučňáci, Lední medvědi, Grizli, Sysli, Motýli, Mravenci, Káně, oslizubry, Bizony, Nosorožce, Jeleny, Tapíra Pinďu …) Také jsme objevili dvě hřiště a vláček. Ještě jsme se v ZOO naobědvali a odjeli jsme do města. Koudy se šel procházet, ale my jsme zakempili u místní houpačky. Museli jsme čekat 0,5 h, než houpačku uvolnili 3 paní. Vedle na skluzavce se zatím odehrávaly milostné hrátky. Pak si nás přišel Koudy vyzvednout. Přesunuli jsme se k odstředivému kolotoči. Také jsme našli stříbrné kolo spojené tyčí se zemí, které fungovalo jako kolotoč. Jenom těm nejsilnějším se podařilo po výstupu nespadnout. Když jsme dotočili, šli jsme do campu. Já s Kikinem jsme se osprchovali, ostatní zabalili stan a během 15min jsme šli na vlakové nádraží. Bohužel náš 1. vlak měl zpoždění a tak jsme vlak do Vilsecku nestihly. Museli jsme čekat další hodinu. Gejša a Koudy šli koupit pohledy a známky a podívat se do města. (Pro známky jsme byli na poště, která byla už zavřená. Naštěstí jsme se doptali a naučili se s poštovním automatem.) Po hodině jsme nastoupili do vlaku. Kouďák nám dal nahoru krosny. Já chtěl spát, ale když se mě spolujezdec zeptal, jestli je mě blbě, tak jsem toho radši nechal. Po 40 minutách cesty jsme z nádraží vyrazili na náměstí, kde jsme se pocákali místní kašnou a podívali jsme se na mapu. Při odchodu se nás nějaký pán v luxusním BMW zeptal na cestu. Po větě: „We not here“ to naštěstí pochopil a šel se ptát jinam. Po vystoupání kopce jsme dorazili na palouček, kde jsme zakempili. Přivítání zajistil roj komárů. Obzvláště se jim líbil Koudy. Nakrájeli jsme cibuli, buřty a česnek. Začali jsme vařit vodu a po chvíli jsme do ní hodily těstoviny, dále jsme do omáčky přidali zeleninu a nivu. Zjistili jsme, že 5 buřtů je i na nás moc. Museli jsme kousek těstovin odlít. Stejně jsme dostali mega porci. Poté jsme šli spát. A to je vše přátelé. Zpomaflex
Den třetí – Z Vilsecku na Intercamp
Lístek
Den čtvrtý – Hike po okolí Vilsecku
Když jsme se probudili, byla veliká rosa. K snídani jsme měli chleba se sýrem. Potom bylo open ceremony, ze kterého jsme vyšli na 25Km dlouhou procházku, kde na nás čekaly různé úkoly. Než jsme vyrazili, promýchali jsme se s různými zeměmi. Po cestě jsme si házeli frisbee a hledali na mapě, kde jsme. Já jsem asi 3Km před cílem ztratil vysílačku, Zpomalflex ztratil šátek a turbánek a Lístek naštěstí jen turbánek na kterém měla 3 kapky rosy. K obědu jsme měly chleba a salám. Po příchodu jsme odpočívali. A potom jsme se seznámili snad se všemi (hlavně Poláky Čechy a Američany) v intercampu, protože jsme dostaly kartičky, které když jsme vyplnili dostali jsme nášivku, např jsme museli najít člověka se stejným jménem, barvou očí, datumem narození, atd. Následoval asi deseti minutovej ohňostroj s výbuchem na konci, který tam asi neměl být. To se však líbilo nejvíce lidem. Pak jsme si povídali s Polákama a šly spát. Já, Zpomalflex a Koudy venku a Gejša s Lístkem ve stanu. Kiki
Den pátý – aktivity v campu
Ráno nás vzbudil velmi nepříjemný déšť. Sice za 10min přestal, ale stejně jsme se přikryli pláštěnkami. Poté jsme šli uvařit snídani. Byl chleba s maxi salámem k pití čaj. Po snídani se šel Koudy někam projít a my jsme si uvařili „Tang“ Na dnešním programu bylo chození po aktivitách. Já s Kikinem jsme chodili s nějakýma Němcema. Koudy chodil po stanovištích a fotil. My jsme s naší skupinou navštívili:
1. Házení oštěpu do pohybujícího se kruhu
2. Wrestling – měření síly nohou a rukou
3. Lukostřelba – No comment
4. Cyklistické závody – cesta byla docela hrbolatá
5. Házení nožu do bizonů a psů – Hardcore
6. Rozdělávání ohně pomocí křemene
7. Americké národní tance – nuda
8. Nošení vody v miskách do kbelíků
9. Nošení Canoe – hustý
10. Házení tomahavků do terčů
11- Utíkání před slepcem s chrastítkem. To je vše
Po návratu jsme si zašli do skautschopu koupit nějaké věci a nechat potisknout trička. Kouďák si koupil tričko sobě a Elišce plus nějakou NATO nášivku. Lístek a Gejša si koupily tričko, Kikin si koupil šátek a já jsem si koupil tričko turbánek a nášivku. K obědu jsme si dali hrachovku. Okolo 17:30 se začali ve velkém kupovat jablkové limonády za 1 euro (po vrácení flašky 50centů). Jednou jim došli, ale pak doplnili. Ty doplněné nevydrželi ani 15 minut. Poté jsme si já, Kikin, Gejša a Kouďák šli házet s talířem. XXX se nám to zvrhlo a při našich „tricích“ jsme byli pro naše okolí velice nebezpeční. Pak začala vyměňovací večeře. Pár metrů od našeho stanu se začali dělat palačinky zadarmo. Z 5-ti minutového čekání jste po 10 minutách museli stát 0,5h. Dále holky objevili Američany co dávali hamburgery. Bylo opravdu veliké zklamání, když jsme se dozvěděli, že došli. Tak jsme si dali alespoň párek a opečený toastový chléb. Dále jsme šli do subcampu 4. Když jsme se s Koudym vrátili, ostatní tu už nebyli. Koudy se je pokoušel hledat, ale marně. Já jsem zatím byl ve stanu a četl si a psal kroniku. Poté se Lístek, Gejša a Kiki vrátili XXXXX. Zpomaflex
Den šestý – Closing ceremony a cesta domů
Vstáváme brzo ráno, abychom se co nejdříve odregistrovali a stihli co nejdřívější vlak z Vilsecku, balíme věci a stan všechny věci a stan. Po zbalení ještě uklízíme ještě okolí našeho stanu a já jdu pro subcamp cheefa Martina, aby zkontroloval naše tábořiště. Donutil jsem všechny, aby sbírali i nejmenší papírky a on na to kouknul jen z dálky a dal nám muří nohu na odregistrační formulář. Na dráze snídáme piškoty s nutelou a potom odnášíme batohy k autobusu Brňáků, se kterými se svezeme do Vilsecku. Zbylý čas do closing ceremony využíváme ke zbírání odpadků v části letiště. Při zakončení se všichni připojují do zástupu, který vedou indiáni až docházíme k pódiu. Tam se sundávají vlajky a předává se vlajka intercampu příštímu šéfovi. Po zakončení se loučíme a jdeme k autobusu. Vyrážíme do Vilsecku, děkujeme za svezení a loučíme se s Brňáky a s Ostravaky, vedle kterých jsme měli stan. Na zastávce kupujeme v automatu lístek za 16€ a čekáme přes půl hodiny na vlak. Ve známém Norimberku jdeme do metra a jedeme na houpačku na hradbách. Já jsem se šel ještě projít do města. Z houpačky vyrážíme asi po půl hodině zpět k nádraží, kde už se plní autobus, tentokráte dvoupatrový. V autobuse podřimujeme skoro až do Prahy, kde si na nádraží zrychleně kupujeme něco na zub a Lístek i na prohlížení. V Pardubicích přestupujeme na vlak do Chrasti, kde na nás čekali paní Michalíčková a pan Janko, kteří nás dovezli dom. Kouďák
Sraz byl určen na devátou hodinu, patnáctou minutu. Kikin a Kouďák už pod Chlumkem čekali, já jsem byl ve dvacet teprve na náměstí. Naštěstí tam začínal i program stého výročí Josefa Koukala a tak jsme o nic nepřišli. Lidé se střídali v projevech a mluvili o jeho zásluhách v boji a jeho předválečném i poválečném životě. Potom se program přesunul do Jenišovic, kde jsme ani my nemohli chybět a proto jsme na kolech vyrazili směr Radim a cestou nabrali Trnku, která jediná nezodpovědně neměla kroj a tak jsme jí dali šátek. Já jsem kolojízdoval na naší historické ukrajině, ostatní měli novější typy kol. Každý kopec byl pro mě utrpením, pro ostatní humorný moment. Nakonec jsme k cíli dorazili a byli součástí početného publika. K nošení věnců pod pamětní desku vyhrával pochodový orchestr z pardubické Zušky. Po dalších projevech proletěli účastníkům nad hlavami letouny Jas 39 Gripen, ve výšce kolem 300 metrů. Následovala národní hymna a chvilka ticha, kterou čtyřikrát proťal zvuk salvy, kterou vypálili na počest J. Koukalovi příslušníci AČR. Poté se dění přesunulo do staré školy, kde byli vystaveny pozůstatky vojenské služby Josefa Koukala, modely letadel a další vojenské cennosti. O patro níže bylo malé hasičské museum. Venku si ještě nadšenci létali s modely, ale tou dobou jsme již vyráželi zpátky do Luže. Cesta okolo Voletického rybníka, nebyla tak hrozná, jak by se mohlo zdát, po nedávném dešti, ale Kikin se stejně nevyhnul zablácení od kol. (Jemnej)
Nazdar světlušky, vlčata, skautky, skauti, R&R a oldskauti, v pátek 4. května společně přivítáme jaro pálením čarodějnic. Sejdeme se v 17 hodin u skautského srubu, předpokládaný konec mezi 19-20 hodinou. S sebou si nezapomeňte vzít buřt, kamarády, sourozence a rodiče.
Od 16:00 začali opožděné čarodějnice. Špinavou práci, jako vždy, dostali za úkol skauti. Skauti, jako vždy, se na dělání klacků k opékaní vybodli. To znamená, že kdo si chtěl opéct buřt, musel propátrat houštiny v okolí ohně, aby si našel příhodný kus dřeva. Účast byla nemalá, byla tam většina vlčat, světlušek, skautek i skautů, R&R a přátel Junáka v Luži. Kdoví kdo rozdělal oheň, ale my jsme byli pověřeni odsuzováním hříšnic obviněných z čarodějnictví a museli prosazovat nelehké verdikty o zmilosrdnění, z důvodu zabránění kontaminace vzduchu, zapříčiněnou vysokou mírou plastového oblečení obviněné. I vynášet rozsudky nejvyššího trestu, po obviněních, které byly podpořeny nezvratnými argumenty jako: „Pořád chodí s koštětem!“ nebo: „Uhranula mi podlahu!“. A tak po tom, co tři čarodějnice skončili na hranici, jedna v kontejneru na plasty, Zpomaflex rozbil soudním detektorem krtků soudní stolec a jedna čarodejnice byla omilostněna, se všichni najedli toho, co měli s sebou a začali se konat volno časové zábavy. Hodně dětí si vyzkoušelo běh s gumovým lanem přivázaným ke stromu za dozoru Trapera a Zpomaflexe. Kikin zatím proháněl mičudu, nebo utíkal před Zpomaflexem, protože pomáhal lidem na gumě dopředu a potom je pouštěl. Zhruba v osm hodin večer skončil program pro všechny ostatní a my, to znamená já, Kouďák, Trapper, Zpomaflex a Kikin jsme zůstali. Kouďák, ale odešel na radu a tak jsme zůstali jen my a potom nás zradili i Kikin a Trapper, kteří šli hrát se skautkami schovávanou a tak začal Zpomík rybařit virtuální ryby a já si pouštěl nahlas hudbu počas houpání se na houpačce. Asi o půl desáté skautky odešli, ke smutku Kikina a začal nejkvalitnější program dne a to hraní stolní hry Dračí hrad, kterou jsem i přes to, že jsem šel vařit jídlo, vyhrál. Všichni soupeři padli v boji až na Kikina, který se umístil na druhém místě. Potom přišla nejzábavnější část, a to gladiátorské souboje typu všichni proti všem, neboli všichni na Zpomaflexe. Povolené vybavení jsou pouze matračky. Po lítém boji a naskládaném sendviči na Kikinovi jsme si poskládali brlohy a pustili k spánku Hurvínka.
Druhý den ráno se nedělo nic moc. Poslechli jsme si o úspěšném podnikateli, který to rozjel ve velkém i přes tiky, kterými trpí, a špatnou artikulaci. Bylo velmi poučné J. Potom nás Koudy opustil a my jsme začali hrát Asterion, hned potom, co jsem do skleničky chytil vosu, kterou chtěl Zpomaflex zabít úderem matračky. Moc dlouho nám to nevydrželo a Asterion se změnil v soutěžní úkol s televize, ve kterém je potřeba přeskákat přes obrovské koule z jednoho konce na druhý. Koule jsme nahradili komínem z matrací o výšce šesti kusů. Po osmi neúspěšných pokusech Petra a jednom z mojí a Trapperovi strany, jsme uklidili co se dalo a umyli nádobí, svěřili klíče Kikinovi a odešli si každý svou cestou. (Jemnej)
Já a Jemnej jsme se sešli u Trapera, se kterým jsme šli přes zmrzlinu na Košus a u Paletína stočili kurz rovnou dolů, kde na nás čekal Koudy se svou lanovkou a bandou Košumberáků. Tam jsme si sjeli Kouďákovu lanovku a chvilku brodili řeku. Pak to přišlo, Koudy nám začal rozmlouvat naše plány. Já myslel (a Jemnej s Trapperem taky), že půjdeme spát do srubu, ale Koudy je prostě Koudy a prosadil si svou. Tak jsme tedy zajeli pro věci k Traperovi, Koudymu a asi tak v 20:00 jsme vyrazili do ňákýho lomu u Předhradí, kde jsme byli v 22:30. Po cestě jsme hráli černé historky. Když jsme dorazili na místo, opekli jsme si vuřty. Myslím, že jsme v 00:00 už všichni spali. Jemnýmu se nedivím, že se mu spalo špatně, protože neměl (pořádnou) karimatku a na šutrech bych spát teda opravdu nechtěl. Když jsme vstali, uvařili jsme si slepičí polívku s větkongama a najedli se jednou lžicí, která byla moje, protože nikdo jinej lžíci neměl. Když jsme dojedli, zbalili jsme se a vyrazili na cestu zpět, při které jsme znovu hráli černé historky. U bandy Košumberáků nám dali kus vepřového masa, který jsme si opekli na kameni. Potom jsme šli přes Košus zase zpátky, já jsem si nechal věci doma, a šli do léčebny na zmrzku u Koudyho jsme se taky trochu zastavili, ale potom jsme už opravdu šli na zmrzku, kde jsme se rozešli. (KiKi)
Měli jsme se sejít v 16:00 u skautského srubu, ale v čas jsme přišly jen já a Domča. O pár minut později dorazila Bára. Po delší době přijel i Kouďák a nakonec přišli i Remci. Došli jsme ještě na nákup a pak zkoukli 2 díly Okresního přeboru. Poté šli Remci domů a my si ukuchtili šneky z listového těsta. I když se nám trochu roztekli, byly moc dobrý. Pak zase přišli Remci a společně jsme se vydali do Holubníku. Tam jsme trochu popili 🙂 sladký vody a zahráli pár her. Z Holubníku jsme šli zpět do srubu a koukali jsme na Okresní přebor, ale všichni jsme po chvíli vytuhli a seriál hrál pořád dokola, ale nikdo ho nesledoval (někteří sledovali asi podvědomě a pamatovali si skoro vše do desátého dílu). Asi ve tři hodiny Koudy PC vypnul a konečně jsme mohli v klidu spát. Ráno nám Štěpán přinesl snídani, najedli jsme se a šli jsme hrát kuličky do parku. Z dlouhé chvíle jsme si zahráli ještě pár her a pak jsme se vydali na zastávku, kde se po chvíli objevila Eliška. Dojeli jsme do Pardubic, chvíli se procházeli po Afi paláci, pak si zase zahráli kuličky v parku u zámku a šli do Grandu. Tam se k nám připojil Miguel, shlédli jsme film “Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka“a jelikož jsme měli spoustu času, šli jsme zase do Afíčka. V Afi paláci jsme si zahráli na schovku a když jsme seděli na lavičce a hráli zase nějakou jinou hru, přišel k nám chlap a povídal, že tohle není žádná čekárna a že máme buď nakupovat, nebo vypadnout. Tak jsme dohráli a šli na nádraží. A tam čekali na vlak. Ve srubu jsme poklidili, zabalili si věci a rozešli se domů. =) Geiša
V 9:00 jsme se já, Natka, Kuba a Kikin sešli na Košumberku u Koudyho. Šli jsme na výlet po zamrzlé řece. Bylo to fajn, než se Jemnej propadl po kotníky ledem. Koudy mu půjčil suché ponožky a na ně si navlékl igeliťáky, aby mu nebyla zima a aby si nenamočil ty suché. Poté jsme pokračovali dál. Šli jsme asi půl hodiny, a pak se propadla, Dynna a tak pro ni Koudy skočil a také se namočil. Dynnu, která byla celá mokrá, vytáhl Koudy po útrapném boji s říčními proudy. Tak jsme se začali vracet do srubu a dohodli jsme se, že si uvaříme párky na pivu. Cestou jsme se stavili pro Zpomaflexe a potraviny na jídlo. V okamžiku, kdy jsme uvařili, přišla Venda. Pak jsme se dívali na fotky, zazpívali karaoke a šli domů. BYLO TO SUPER. 🙂 (Lístek)
V pátek 13. ledna jsme se v 15:40 sešli na autobusové zastávce na náměstí. Byl jsem tam já, Koudy, Jemnej a Trnka. Počkali jsme na bus a jeli do Skutče, tam jsme nakoupili osobáčky a jídlo na oba dny. Přišli jsme do bazénu, tam jsme zaplatili, přezuli, převlíkli, osprchovali, zablbli a zaskákali, zas osprchli, osušili, převlíkli, vrátili klíče, vypili automat na horkou čokoládu, šli na zastávku, počkali na bus, odjeli ke srubu a čekali na skautky, které měly přijít večer, ale před nima přišel nečekaně Traper. Po Tondovi už samozřejmě přišly skautky, my jsme čekali, že skautky uvařej večeři a puding, ale ono se jim nechtělo do vaření, tak vařil Jemnej. K večeři byly těstoviny s kukuřicí, kečupem a vepřovkou. Holky uvařili s Kouďákem puding na ráno. Když jsme zjistili, že je 11:00, připravili jsme si spaní a zkoukli film (cca ve 2 hodiny příští den jsme si ještě zazpívali karaoke), ale potom jsme šli už opravdu spát. (Kiki)
V Sobotu 14. ledna jsme, až nevkusně brzo vstali a nasnídali se. Ke snídani jsme měli puding s piškoty a čokoládou. Po ranní hygieně, kterou absolvovala jen část z nás, jsme šli na busovku, čekat na bus. Nasedli jsme do prázdného busu a dojeli až do Mejta. Po malém nákupu jsme se vydali na cestu. Po chvíli začalo konečně svítat, a tak jsme už na cestu viděli. Při chůzi jsme se pokusili hrát hry, ale všeho jsme nechali se závěrem, že ty hry bychom měli hrát v klidu a tichu někde doma. Za pár hodin jsme se dostali do Vraclavi, kde jsme si prohlédli kostel, tam jsme si také koupili zapik a Jemnej si koupil jogurt, který jedl kusem klacku. Pokračovali jsme dál přes pole a lesy, z kopců do kopců až do malé vesnice zvané Popovice. Pak jsme pokračovali směrem na Pěšice. O kousek dál jsme rozdělali oheň a opekli vuřty, a pak jsme vyrazili zase přes pole, až jsme se oběvili na Pokloně. Zde jsme se pokochali výhledem a udělali fotku. Pak jsme už jen slezli dolů a byli jsme ve srubu. Tam jsme uklidili, zkoukli film, rozloučili a šli domů. (Gejša)
Chceme touto cestou poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě této předvánoční akce, divadelníkům, zpěvákům i hudebníkům, městskému úřadu a hlavně Vám všem, kteří jste si přišli shlédnout scénku „Vánoční sen“, zazpívali si s námi koledy, odnesli si do svých domovů betlémské světlo a přispěli svou štědrostí na sbírku „Postavme školu v Africe“, kterou skauti již několik let pořádají a podporují. Na konto pro děti v Africe byla letos poukázána částka 6.469,- Kč.
Děkujeme a věříme ve Vaši přízeň i v příštím roce.
.
