Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers

Obrok 2013

Na západočeském hradě Švihov, se od středy 18. září do neděle 22. září zúčastnili Lužští roveři (Pů, Píšťalka, Kukačka, Šíra a Jemnej) celorepublikového setkání roverů ObRok13, které se v různých místech české republiky pořádá každý lichý rok. Původně se měl ObRok13 konat v polovině června, ale kvůli povodním byl přesunut na zářijový termín.
Ve středu tedy Kukačka, Pů a Jemnej vyrazili autobusem z Luže směr Pardubice, kde při čekání na vlak do Prahy nakoupili zásoby. V Praze se potom ke skupině přidal Šíra. Vlak, který směřoval na Plzeň, byl přeplněn hnědými šátky a červenými šňůrkami. Na místě nás uvítal déšť, který odradil některé měkotiny od příjezdu, ale stanové městečko se rozrůstalo celý pátek rychlým tempem. My jsme přijeli jako jedni z prvních, a tak se naše 3 stany vystavovaly dešti na docela rozlehlém plácku v Subcampu Severovýchod. Žádný celoplošný oficiální program neprobíhal, tak jsem se se Šírou vydal hledat cachku, která byla ukrytá tak důkladně, že jsme ji nenašli. Alespoň jsme si vyzkoušeli dotykovou GPS navigaci (který stála za starou bačkoru…). Zklamán neúspěchem se Šíra s Kukačkou a Půem vydali objevovat krásy města a já jsem sem utužoval vztahy s posádkou Odyssei, který byla na ObRoku přítomna (Podle Půa a Šíry jsem jen šukal po okolí…). Večer byl zahajovací ceremoniál, kde vystoupila Popelka, moderátor z rádia Kiss proton, velký štiky z Junáka a hafo dalších lidí. Taky byla vyvěšena vlajka ObRoku.

Čtvrtek měl podtitul Služba, která je tradičním programem každého ObRoku. Kukačka a Pů měli službu dopoledne, Šíra celý den a já odpoledne. Každý si ji předem vybral na registračním webu. Den, jako každý další, začínal nástupem, kde se vyvěsila česká vlajka. Dopoledne nebylo moc co dělat, mohl jsem zase jen tak šukat po okolí, byl jsem na prohlídce hradu a před příchodem Půa a Kukačky a příjezdem Píšťalky uvařit oběd a pak se sám vydat naplňovat roverské heslo „Sloužím“. Moje služba byla monotónní. Vozil jsem kolečka plná drnů trávy ze zarostlých ochranných zdí vnější hradby, která měla chránit Švihov před velkou vodou. Tohle jsem dělal asi 3 a půl hodiny a potom už nebylo co čistit, tak jsem měl volno, jako každý, kdo tou dobou měl službu na hradě. Ještě před setměním se ukázala duha, která zvěstovala obrat k lepšímu počasí, a po ní byl večerní nástup, který byl také každý den, kde se sundala česká vlajka. Večer na hlavním stagy hrála kapela Amore Perros, ještě nějaká další, ale my jsme se rozhodli užít si noční hru. Noční hra byla původně plánovaná pro 100 lidí, ale odrazilo jich asi 200 a tím byla znehodnocena, protože pro 100 lidí vypadala opravdu vymazleně, ale moc lidí jí ubralo na kvalitě.

Pátek se nesl ve jménu Inspira, které je vlastně program, který si každý kmen měl připravit pro ostatní kmeny. Svoje Inspiro vždy prezentovala čtvrtina kmenů, takže nikdo nemohl stihnout všechno, ale Inspir bylo tak velký počet, že by to nikdo stejně nestihl. Naše Inspiro jsme vymysleli se Šírou a byla to vylepšená verze táborové hry: „Hádej, hádej hadači!“. Taky jsme oba svoji část zapomněli doma, tím pádem jsme museli na místě zaimprovizovat a vymyslet nějaké náhradní. Nakonec to byla slepá bába se sudem na hlavě, kdy ostatní slepou bábu škádlili ne pokřikováním, ale mlácením do barelu, který rezonoval. Překvapivě naše Inspiro mělo úspěch. Odpoledne následovala velká hra. Tady si každý vyrobil řemdih z ponožek a šátku a se svým šlechtickým rodem podle subcampu se vydal dobývat hrad Švihov. Hra to byla zábavná, ale našemu rodu se dařilo pramálo, protože se musel probíjet přes Prahu ke svým surovinám. Praha s Moravou byly nejpočetnější rody a tak nikoho nepřekvapilo, když se utkaly v souboji o první místo. Nakonec zvítězila Praha, přestože Morava začala získávat body jako první. Jiho-západ byl třetí a my, severo-východ jsme byli čtvrtí. Večer zase koncertovaly kapely, v diskuzním stanu se diskutovalo, v kino-stanu se promítalo a v čajovně se potkávali lidi.

Předposledním dnem ObRoku byla sobota. Hlavní náplní dne bylo VaPro, což byly 4 programové bloky rozdělené na dva dopoledne a dva odpoledne. Každý si mohl zvolit VaPro jaké chtěl už při registraci, jelikož některá měla omezenou kapacitu. Ale protože dost lidí nedorazilo, tak se člověk na místě mohl rozhodnout, kam vlastně půjde, protože nikdo vás od nikud nevyhodil. Já jsem byl nejdříve na Zahraniční dimenzi skautingu, kde vlastně mluvili o tom, jak se v zahraničí hrotí klučičí a holčičí skauting, náboženství a jaké jsou akce pro rovery a skauty. Další na programu jsem měl přednášku s fotkami o KLDR, kde bylo vyprávění očitého svědka a autora fotek. To bylo velice zajímavé. Třetí byly netradiční sporty, které jsem měl se Šírou. Zahráli jsme si Tchoukball, Korfbal, Kin-ball, Ultimate frisbee a frisbee golf. Mě zaujal zejména Tchoukball, který je prostě boží. Hraje se s dvěma trampolínami, na které se hází míč, který se musí odrazit do pole, aniž by ho chytil soupeř. Se Šírou jsme potom pokračovali i na čtvrtý blok, kde vyprávěl Jiří Navrátil, místostarosta Junáka, jaký byl skauting před válkou, za komunismu a jaké to vlastně všechno bylo. Měl opravdu přehled a nadhled na celou historií i politikou a prostě věděl. Večer byly poslední koncerty, byla svěšena vlajka a Obrok a byl oficiálně ukončen.

Posledním dnem byla neděle, kdy ráno byla mše, kterou jsme však nestíhali kvůli vlaku. Tak jsme tedy brzy ráno sbalili stany a vydali se na nádraží cestovat domů. Jediný Šíra, který jel „jen“ do Prahy zůstal na mši, a odregistroval nás. Tak skončil ObRok13, vzhůru na ObRok 15!

(Jemnej)

Rubriky
Fotogalerie Vlčata

Vlčácká výprava 26.-27.4.2013

Sraz byl ve srubu po 18.hod. kdy končí schůzky světlušek. Přišel Tráva, Havran, Citrón, Štěpa, Jířa, Honza a Uzlík ;-). Na programu byly chvilku hry venku s míčem s mladšími skautkami, které zde taky zůstávaly. Pak přišel čaroděj Daeron a sdělil brachům o co vlastně půjde a že si musí sehnat suroviny k večeři. Proto se vydali na lov a sběr a nakonec z toho byly tousty. Následoval další fotbalový zápas a pak čajový dýchánek s dortem pro Citróna, který právě slavil 7. narozeniny. Pak došlo i na pravidelnou hru v poznávání vlajek evropských států, ke které se nakonec přidaly i skautky, takže to bylo opravdu živé soupeření. Když už se opravdu setmělo přišla na řadu hygiena, nicméně v podobě běhací hry (utvoří se dvojice, jeden si čistí zuby dokud ten druhý nedoběhne tam a zpátky od určeného místa k určenému místu…a pak se prostřídají). Takto vyčištění jsme si zalezli nahoru na matrace a zpívali s kytarou až do „noci“.

Ráno měl být brzký budíček, ale vlastně byli vlčata vzhůru a tak jsem se je spíš snažila donutit ještě chvíli ležet. V sedm otevírají Kubík na náměstí a tak jsme tam pak se Štěpou a Jirkou skočili pro rohlíky a chleba na oběd. Pak jsme se tedy nasnídali a sbalili na cestu. Nejdříve je ale potřeba vědět kam jdete a proto museli kluci najít dílečky mapy a poznat co na ní vůbec  je a kam mají jít. Nakonec přišli na to že vede k Žižkovu stolu. A tam jsme také šli. Cestou je pronásledovali různé „nehody“ a dobrodružství, jako třeba potulní skřeti, poušť, hladomor, nemoc, jedovatý had nebo mocný čaroděj který způsobil u každého němotu.

Přese všechny „nesnáze“ ale Daeronova družina s trpaslíky Gorlimem a Ragnorem, elfy El a Haldirem a lovcem Denethorem došla k místu, kde se mělo ukrývat bohatství po kterém by toužil každičký. I ten nejbohatší král. A skutečně našli radu jak docílit bohatství, ale pravděpodobně to nebude jen tak.

Odpolední cesta zpátky byla rychlejší, neboť nás popoháněli černé mraky nad hlavou, ze kterých skutečně poté začalo i pršet a tak jak jsme se cestou odpojovali podle místa svého bydliště byli ti poslední už docela promoklí. Ale jinak se dá říci, že celá výprava proběhla za slunečného počasí. =o)

Uzlík

 

DCF compatable JPEG Img DCF compatable JPEG Img

Rubriky
Skauti Skautky

Hustá výprava z Řídkého až domů

Je to tu! Další ,,dálková výprava“, tentokrát jsme šli z Řidkýho. To je vesnička kousek od Litomyšle. Tak nazujte pohorky a jdeme na to! 🙂
V pátek 19.1. jsme se ve večerních hodinách sešli ve srubu. Pár hodin jsme se prospali a ráno jsme vyrazili na autobus. Za východu slunce jsme vyšli z Řitkýho. Cesta probíhala hladce a tak jsme se na nedalekém kopci zastavili a vyvětrali létající talíř. Dále jsme pokračovali na Růžový palouček. Tam jsme si udělali krátkou přestávku a taky jsme našli kešku. Další část cesty jsme si zpříjemnili hrou na debila. Nikdo z nás se jím, myslím, nestal!
Pak jsme potkali pár balíků sena. 🙂 Okamžitě jsme využili šance a vylezli na ně. A jelikož se to na nich báječně klouzalo, museli jsme si zahrát honičku… Potom jsme ušli další kus cesty a dali si v lese oběd. To už jsme byli jen pár kilometrů od Střemošic. Na Pokloně jsme se vyfotili a pokračovali dál. Kousek pod Střemošicemi jsme si vyzkoušeli naše orientační schopnosti….
Pak se od nás Koudy u JZD oddělil. Ve srubu jsme pak poklidili, zahráli si historky a šli domů.
ÚČASTNÍCI VÝPRAVY: Kouďák, Jemnej, Zpomaflex, Korálek (Monča) a Já
                                               Gejša 🙂
Rubriky
Světlušky

Podzimní výprava Píďalek a Uzlíků

Světlušky a mladší skautky podnikly z pátka 9.11. na sobotu 10.11. 2012 výpravu do Skutče, Luže a jejího okolí. V pátek jsme byly překvapeny krásou motýlích křídel v Městském muzeu ve Skutči. Ale příliš jsme se těšily na dovádění v bazénu, proto jsme dlouho neotálely a přešly k místnímu krytému koupališti. Pořádně jsme se vyblbly, poté nabraly trochu sil ve vířivce, osladily život horkou čokoládou a využily ochoty Káji Z. a Papa, kteří nás odvezli auty k nám do srubu. Dovádění ve vlnách nás poměrně zmohlo, navečeřely jsme se, zahrály plácanou a šly pomalu spát. V průběhu výpravy nás navštívilo několik skautských kamarádů, a tak se výpravy alespoň na krátkou dobu zúčastnilo 17 lidí. V sobotu jsme cestou na židovský hřbitov fotily do fotografické soutěže. Pořádně foukalo, proto horký čaj a výborný perník od Natálky potěšil naše břicha. Jen co jsme se zahřály, pustily jsme se do výroby fimo lžiček, které se světluškám, jak musíte uznat, náramně podařily. Na závěr jsme si vyzkoušely, jak se dostat do burákového lusku bez pomoci rukou, nohou a zubů 🙂 Strávily jsme tak pěkné chvíle mezi skauty a těšíme se na další.

Rubriky
Fotogalerie Skauti Skautky

Intercamp 2012 Vilseck – Německo

Den první – Odjezd z Luže a návštěva Norimberku

Sešli jsme se asi v šest ráno v Pardubicích na nádraží. Kouďák dorazil jako vždy pozdě, ale stihli jsme to. Musím poznamenat, že Koudy jel autobusem a my ostatní jsme se svezli s panem Jankem. Dojeli jsme vlakem až do Prahy, kde mi během hodinové přestávky přinesl brácha spacák, a pak jsme nasedli do autobusu. Náš bus byl vybavený malými televizkami, ale ke Zpomaflexově zklamání nám je nezapnuli.
V Norimberku jsme si udělali malou přestávku na nádraží, kde jsme potkali jednoho opilého Čecha a vyrazili jsme do kempu. V kempu jsme se ukempařili a jeli do města. Při procházce u hradeb jsme narazili na super klouzačku a o kousek dál na bezva houpačku. Tam jsme strávili asi dvě hodiny a potom jsme šli na hrad. Pak jsme si to razili městem a cestou jsme potkali něco jako Orloj, akorát v německé verzi, a taky kostel sv. Lorenze. Cestou zpět jsme narazili na „odstřeďovák“ tj. takový nakloněný talíř, který se točí uprostřed a na to si lehneš a točíš se.
Mezitím přišel cizí chlap a ptal se nás, jestli nemáme pyrotechniku. Tak jsme řekli, že ne, chvíli jsme si s ním pokecali a šli jsme do kempu. Po cestě jsme našli pár kešek, v kempu uvařili bramborovou kaši s párky, vykoupali se – což se nám potom dlouho nepoštěstilo – a šli jsme do hajan. Geiša

Den druhý – Návštěva ZOO a přesun do Vilsecku

Ráno jsme se v 7:15 vzbudili, k snídani byl mazanec s marmeládou. Po snídani jsme umyli kotlík zbalili krosny (a schovali je do stanu), došli si na wc a vyrazili na vlak. Poté co, jsme vystoupili, jsme se zeptali jedné hezké paní na cestu do ZOO. Poté jsme jeli autobusem a kvůli sporné němčině jsme vystoupili o dvě zastávky dříve. Alespoň jsme našli další kešku. Cestou zpátky z kešky jsme museli běžet, protože by nám jinak ujel autobus. Konečně jsme se dostali k ZOO (německy Tier Garten). Po čtvrt hodině čekání jsme dostali mapky a dostali jsme 3 hodinky rozchod. V Zoo bylo mnoho druhů zvířat (např. Žirafy, Zebry, Pštrosy, Kachny, XXX, XXX, Papoušky, Mývali, Lvy, Tygry, domácí prasata, Velbloudy, Kozy, Lamy, Sovy, Delfíni, Ryby, Rypoušim Tučňáci, Lední medvědi, Grizli, Sysli, Motýli, Mravenci, Káně, oslizubry, Bizony, Nosorožce, Jeleny, Tapíra Pinďu ) Také jsme objevili dvě hřiště a vláček. Ještě jsme se v ZOO naobědvali a odjeli jsme do města. Koudy se šel procházet, ale my jsme zakempili u místní houpačky. Museli jsme čekat 0,5 h, než houpačku uvolnili 3 paní. Vedle na skluzavce se zatím odehrávaly milostné hrátky. Pak si nás přišel Koudy vyzvednout. Přesunuli jsme se k odstředivému kolotoči. Také jsme našli stříbrné kolo spojené tyčí se zemí, které fungovalo jako kolotoč. Jenom těm nejsilnějším se podařilo po výstupu nespadnout. Když jsme dotočili, šli jsme do campu. Já s Kikinem jsme se osprchovali, ostatní zabalili stan a během 15min jsme šli na vlakové nádraží. Bohužel náš 1. vlak měl zpoždění a tak jsme vlak do Vilsecku nestihly. Museli jsme čekat další hodinu. Gejša a Koudy šli koupit pohledy a známky a podívat se do města. (Pro známky jsme byli na poště, která byla už zavřená. Naštěstí jsme se doptali a naučili se s poštovním automatem.) Po hodině jsme nastoupili do vlaku. Kouďák nám dal nahoru krosny. Já chtěl spát, ale když se mě spolujezdec zeptal, jestli je mě blbě, tak jsem toho radši nechal. Po 40 minutách cesty jsme z nádraží vyrazili na náměstí, kde jsme se pocákali místní kašnou a podívali jsme se na mapu. Při odchodu se nás nějaký pán v luxusním BMW zeptal na cestu. Po větě: „We not here“ to naštěstí pochopil a šel se ptát jinam. Po vystoupání kopce jsme dorazili na palouček, kde jsme zakempili. Přivítání zajistil roj komárů. Obzvláště se jim líbil Koudy. Nakrájeli jsme cibuli, buřty a česnek. Začali jsme vařit vodu a po chvíli jsme do ní hodily těstoviny, dále jsme do omáčky přidali zeleninu a nivu. Zjistili jsme, že 5 buřtů je i na nás moc. Museli jsme kousek těstovin odlít. Stejně jsme dostali mega porci. Poté jsme šli spát. A to je vše přátelé. Zpomaflex

 

Den třetí – Z Vilsecku na Intercamp

Lístek

Den čtvrtý – Hike po okolí Vilsecku

Když jsme se probudili, byla veliká rosa. K snídani jsme měli chleba se sýrem. Potom bylo open ceremony, ze kterého jsme vyšli na 25Km dlouhou procházku, kde na nás čekaly různé úkoly. Než jsme vyrazili, promýchali jsme se s různými zeměmi. Po cestě jsme si házeli frisbee a hledali na mapě, kde jsme. Já jsem asi 3Km před cílem ztratil vysílačku, Zpomalflex ztratil šátek a turbánek a Lístek naštěstí jen turbánek na kterém měla 3 kapky rosy. K obědu jsme měly chleba a salám. Po příchodu jsme odpočívali. A potom jsme se seznámili snad se všemi (hlavně Poláky Čechy a Američany) v intercampu, protože jsme dostaly kartičky, které když jsme vyplnili dostali jsme nášivku, např jsme museli najít člověka se stejným jménem, barvou očí, datumem narození, atd. Následoval asi deseti minutovej ohňostroj s výbuchem na konci, který tam asi neměl být. To se však líbilo nejvíce lidem. Pak jsme si povídali s Polákama a šly spát. Já, Zpomalflex a Koudy venku a Gejša s Lístkem ve stanu. Kiki

Den pátý – aktivity v campu

Ráno nás vzbudil velmi nepříjemný déšť. Sice za 10min přestal, ale stejně jsme se přikryli pláštěnkami. Poté jsme šli uvařit snídani. Byl chleba s maxi salámem k pití čaj. Po snídani se šel Koudy někam projít a my jsme si uvařili „Tang“ Na dnešním programu bylo chození po aktivitách. Já s Kikinem jsme chodili s nějakýma Němcema. Koudy chodil po stanovištích a fotil. My jsme s naší skupinou navštívili:
1. Házení oštěpu do pohybujícího se kruhu
2. Wrestling – měření síly nohou a rukou
3. Lukostřelba – No comment
4. Cyklistické závody – cesta  byla docela hrbolatá
5. Házení nožu do bizonů a psů – Hardcore
6. Rozdělávání ohně pomocí křemene
7. Americké národní tance – nuda
8. Nošení vody v miskách do kbelíků
9. Nošení Canoe – hustý
10. Házení tomahavků do terčů
11- Utíkání před slepcem s chrastítkem. To je vše

Po návratu jsme si zašli do skautschopu koupit nějaké věci a nechat potisknout trička. Kouďák si koupil tričko sobě a Elišce plus nějakou NATO nášivku. Lístek a Gejša si koupily tričko, Kikin si koupil šátek a já jsem si koupil tričko turbánek a nášivku. K obědu jsme si dali hrachovku. Okolo 17:30 se začali ve velkém kupovat jablkové limonády za 1 euro (po vrácení flašky 50centů). Jednou jim došli, ale pak doplnili. Ty doplněné nevydrželi ani 15 minut. Poté jsme si já, Kikin, Gejša a Kouďák šli házet s talířem. XXX se nám to zvrhlo a při našich „tricích“ jsme byli pro naše okolí velice nebezpeční. Pak začala vyměňovací večeře. Pár metrů od našeho stanu se začali dělat palačinky zadarmo. Z 5-ti minutového čekání jste po 10 minutách museli stát 0,5h. Dále holky objevili Američany co dávali hamburgery. Bylo opravdu veliké zklamání, když jsme se dozvěděli, že došli. Tak jsme si dali alespoň párek a opečený toastový chléb. Dále jsme šli do subcampu 4. Když jsme se s Koudym vrátili, ostatní tu už nebyli. Koudy se je pokoušel hledat, ale marně. Já jsem zatím byl ve stanu a četl si a psal kroniku. Poté se Lístek, Gejša a Kiki vrátili XXXXX. Zpomaflex

 

Den šestý – Closing ceremony a cesta domů

Vstáváme brzo ráno, abychom se co nejdříve odregistrovali a stihli co nejdřívější vlak z Vilsecku, balíme věci a stan všechny věci a stan. Po zbalení ještě uklízíme ještě okolí našeho stanu a já jdu pro subcamp cheefa Martina, aby zkontroloval naše tábořiště. Donutil jsem všechny, aby sbírali i nejmenší papírky a on na to kouknul jen z dálky a dal nám muří nohu na odregistrační formulář. Na dráze snídáme piškoty s nutelou a potom odnášíme batohy k autobusu Brňáků, se kterými se svezeme do Vilsecku. Zbylý čas do closing ceremony využíváme ke zbírání odpadků v části letiště. Při zakončení se všichni připojují do zástupu, který vedou indiáni až docházíme k pódiu. Tam se sundávají vlajky a předává se vlajka intercampu příštímu šéfovi. Po zakončení se loučíme a jdeme k autobusu. Vyrážíme do Vilsecku, děkujeme za svezení a loučíme se s Brňáky a s Ostravaky, vedle kterých jsme měli stan. Na zastávce kupujeme v automatu lístek za 16€ a čekáme přes půl hodiny na vlak. Ve známém Norimberku jdeme do metra a jedeme na houpačku na hradbách. Já jsem se šel ještě projít do města. Z houpačky vyrážíme asi po půl hodině zpět k nádraží, kde už se plní autobus, tentokráte dvoupatrový. V autobuse podřimujeme skoro až do Prahy, kde si na nádraží zrychleně kupujeme něco na zub a Lístek i na prohlížení. V Pardubicích přestupujeme na vlak do Chrasti, kde na nás čekali paní Michalíčková a pan Janko, kteří nás dovezli dom. Kouďák

Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers Skauti

Výročí 100 let narození Josefa Koukala

Sraz byl určen na devátou hodinu, patnáctou minutu. Kikin a Kouďák už pod Chlumkem čekali, já jsem byl ve dvacet teprve na náměstí. Naštěstí tam začínal i program stého výročí Josefa Koukala a tak jsme o nic nepřišli. Lidé se střídali v projevech a mluvili o jeho zásluhách v boji a jeho předválečném i poválečném životě. Potom se program přesunul do Jenišovic, kde jsme ani my nemohli chybět a proto jsme na kolech vyrazili směr Radim a cestou nabrali Trnku, která jediná nezodpovědně neměla kroj a tak jsme jí dali šátek. Já jsem kolojízdoval na naší historické ukrajině, ostatní měli novější typy kol. Každý kopec byl pro mě utrpením, pro ostatní humorný moment. Nakonec jsme k cíli dorazili a byli součástí početného publika. K nošení věnců pod pamětní desku vyhrával pochodový orchestr z pardubické Zušky. Po dalších projevech proletěli účastníkům nad hlavami letouny Jas 39 Gripen, ve výšce kolem 300 metrů. Následovala národní hymna a chvilka ticha, kterou čtyřikrát proťal zvuk salvy, kterou vypálili na počest J. Koukalovi příslušníci AČR. Poté se dění přesunulo do staré školy, kde byli vystaveny pozůstatky vojenské služby Josefa Koukala, modely letadel a další vojenské cennosti. O patro níže bylo malé hasičské museum. Venku si ještě nadšenci létali s modely, ale tou dobou jsme již vyráželi zpátky do Luže. Cesta okolo Voletického rybníka, nebyla tak hrozná, jak by se mohlo zdát, po nedávném dešti, ale Kikin se stejně nevyhnul zablácení od kol. (Jemnej)

Rubriky
Fotogalerie Skauti Středisko

Skautské pálení čarodějnic

Nazdar světlušky, vlčata, skautky, skauti, R&R a oldskauti, v pátek 4. května společně přivítáme jaro pálením čarodějnic. Sejdeme se v 17 hodin u skautského srubu, předpokládaný konec mezi 19-20 hodinou. S sebou si nezapomeňte vzít buřt, kamarády, sourozence a rodiče.

Od 16:00 začali opožděné čarodějnice. Špinavou práci, jako vždy, dostali za úkol skauti. Skauti, jako vždy, se na dělání klacků k opékaní vybodli. To znamená, že kdo si chtěl opéct buřt, musel propátrat houštiny v okolí ohně, aby si našel příhodný kus dřeva. Účast byla nemalá, byla tam většina vlčat, světlušek, skautek i skautů, R&R a přátel Junáka v Luži. Kdoví kdo rozdělal oheň, ale my jsme byli pověřeni odsuzováním hříšnic obviněných z čarodějnictví a museli prosazovat nelehké verdikty o zmilosrdnění, z důvodu zabránění kontaminace vzduchu, zapříčiněnou vysokou mírou plastového oblečení obviněné. I vynášet rozsudky nejvyššího trestu, po obviněních, které byly podpořeny nezvratnými argumenty jako: „Pořád chodí s koštětem!“ nebo: „Uhranula mi podlahu!“. A tak po tom, co tři čarodějnice skončili na hranici, jedna v kontejneru na plasty, Zpomaflex rozbil soudním detektorem krtků soudní stolec a jedna čarodejnice byla omilostněna, se všichni najedli toho, co měli s sebou a začali se konat volno časové zábavy. Hodně dětí si vyzkoušelo běh s gumovým lanem přivázaným ke stromu za dozoru Trapera a Zpomaflexe. Kikin zatím proháněl mičudu, nebo utíkal před Zpomaflexem, protože pomáhal lidem na gumě dopředu a potom je pouštěl. Zhruba v osm hodin večer skončil program pro všechny ostatní a my, to znamená já, Kouďák, Trapper, Zpomaflex a Kikin jsme zůstali. Kouďák, ale odešel na radu a tak jsme zůstali jen my a potom nás zradili i Kikin a Trapper, kteří šli hrát se skautkami schovávanou a tak začal Zpomík rybařit virtuální ryby a já si pouštěl nahlas hudbu počas houpání se na houpačce. Asi o půl desáté skautky odešli, ke smutku Kikina a začal nejkvalitnější program dne a to hraní stolní hry Dračí hrad, kterou jsem i přes to, že jsem šel vařit jídlo, vyhrál. Všichni soupeři padli v boji až na Kikina, který se umístil na druhém místě. Potom přišla nejzábavnější část, a to gladiátorské souboje typu všichni proti všem, neboli všichni na Zpomaflexe. Povolené vybavení jsou pouze matračky. Po lítém boji a naskládaném sendviči na Kikinovi jsme si poskládali brlohy a pustili k spánku Hurvínka.

Druhý den ráno se nedělo nic moc. Poslechli jsme si o úspěšném podnikateli, který to rozjel ve velkém i přes tiky, kterými trpí, a špatnou artikulaci. Bylo velmi poučné J. Potom nás Koudy opustil a my jsme začali hrát Asterion, hned potom, co jsem do skleničky chytil vosu, kterou chtěl Zpomaflex zabít úderem matračky. Moc dlouho nám to nevydrželo a Asterion se změnil v soutěžní úkol s televize, ve kterém je potřeba přeskákat přes obrovské koule z jednoho konce na druhý. Koule jsme nahradili komínem z matrací o výšce šesti kusů. Po osmi neúspěšných pokusech Petra a jednom z mojí a Trapperovi strany, jsme uklidili co se dalo a umyli nádobí, svěřili klíče Kikinovi a odešli si každý svou cestou. (Jemnej)

Rubriky
Fotogalerie Skauti

Výprava místo čarodějnic

Já a Jemnej jsme se sešli u Trapera, se kterým jsme šli přes zmrzlinu na Košus a u Paletína stočili kurz rovnou dolů, kde na nás čekal Koudy se svou lanovkou a bandou Košumberáků. Tam jsme si sjeli Kouďákovu lanovku a chvilku brodili řeku. Pak to přišlo, Koudy nám začal rozmlouvat naše plány. Já myslel (a Jemnej s Trapperem taky), že půjdeme spát do srubu, ale Koudy je prostě Koudy a prosadil si svou. Tak jsme tedy zajeli pro věci k Traperovi, Koudymu a asi tak v 20:00 jsme vyrazili do ňákýho lomu u Předhradí, kde jsme byli v 22:30. Po cestě jsme hráli černé historky. Když jsme dorazili na místo, opekli jsme si vuřty. Myslím, že jsme v 00:00 už všichni spali. Jemnýmu se nedivím, že se mu spalo špatně, protože neměl (pořádnou) karimatku a na šutrech bych spát teda opravdu nechtěl. Když jsme vstali, uvařili jsme si slepičí polívku s větkongama a najedli se jednou lžicí, která byla moje, protože nikdo jinej lžíci neměl. Když jsme dojedli, zbalili jsme se a vyrazili na cestu zpět, při které jsme znovu hráli černé historky. U bandy Košumberáků nám dali kus vepřového masa, který jsme si opekli na kameni. Potom jsme šli přes Košus zase zpátky, já jsem si nechal věci doma, a šli do léčebny na zmrzku u Koudyho jsme se taky trochu zastavili, ale potom jsme už opravdu šli na zmrzku, kde jsme se rozešli. (KiKi)

Rubriky
Fotogalerie Roveři & Rangers Skauti Skautky

Výprava do civilizace

Měli jsme se sejít v 16:00 u skautského srubu, ale v čas jsme přišly jen já a Domča. O pár minut později dorazila Bára. Po delší době přijel i Kouďák a nakonec přišli i Remci. Došli jsme ještě na nákup a pak zkoukli 2 díly Okresního přeboru. Poté šli Remci domů a my si ukuchtili šneky z listového těsta. I když se nám trochu roztekli, byly moc dobrý. Pak zase přišli Remci a společně jsme se vydali do Holubníku. Tam jsme trochu popili 🙂 sladký vody a zahráli pár her. Z Holubníku jsme šli zpět do srubu a koukali jsme na Okresní přebor, ale všichni jsme po chvíli vytuhli a seriál hrál pořád dokola, ale nikdo ho nesledoval (někteří sledovali asi podvědomě a pamatovali si skoro vše do desátého dílu). Asi ve tři hodiny Koudy PC vypnul a konečně jsme mohli v klidu spát. Ráno nám Štěpán přinesl snídani, najedli jsme se a šli jsme hrát kuličky do parku. Z dlouhé chvíle jsme si zahráli ještě pár her a pak jsme se vydali na zastávku, kde se po chvíli objevila Eliška. Dojeli jsme do Pardubic, chvíli se procházeli po Afi paláci, pak si zase zahráli kuličky v parku u zámku a šli do Grandu. Tam se k nám připojil Miguel, shlédli jsme film “Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka“a jelikož jsme měli spoustu času, šli jsme zase do Afíčka. V Afi paláci jsme si zahráli na schovku a když jsme seděli na lavičce a hráli zase nějakou jinou hru, přišel k nám chlap a povídal, že tohle není žádná čekárna a že máme buď nakupovat, nebo vypadnout. Tak jsme dohráli a šli na nádraží. A tam čekali na vlak. Ve srubu jsme poklidili, zabalili si věci a rozešli se domů. =) Geiša

 

Rubriky
Fotogalerie Skauti Skautky

Po ledu a pod led

V 9:00 jsme se já, Natka, Kuba a Kikin sešli na Košumberku u Koudyho. Šli jsme na výlet po zamrzlé řece. Bylo to fajn, než se Jemnej propadl po kotníky ledem. Koudy mu půjčil suché ponožky a na ně si navlékl igeliťáky, aby mu nebyla zima a aby si nenamočil ty suché. Poté jsme pokračovali dál. Šli jsme asi půl hodiny, a pak se propadla, Dynna a tak pro ni Koudy skočil a také se namočil. Dynnu, která byla celá mokrá, vytáhl Koudy po útrapném boji s říčními proudy. Tak jsme se začali vracet do srubu a dohodli jsme se, že si uvaříme párky na pivu. Cestou jsme se stavili pro Zpomaflexe a potraviny na jídlo. V okamžiku, kdy jsme uvařili, přišla Venda. Pak jsme se dívali na fotky, zazpívali karaoke a šli domů. BYLO TO SUPER. 🙂 (Lístek)